Galerie moderního umění v Roudnici pozvala na divadelní představení divadelního spolku studia OÁZA, které se bude konat v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem zítra, t.j. v sobotu 21. února 2009 od 17 hodin. Nenechte si ujít jedinečný zážitek z představení hry Viktora Dyka - Milá sedmi loupežníků v podání handicapovaných herců. Srdečně Vás všechny zveme! Vstupné dobrovolné - výtěžek určen pro divadelní spolek při studiu OÁZA v Praze.

Divadelní představení

V sobotu 21. února v 15 hodin bude mít Galerie moderního umění výjimečné hosty. Představí se tu s unikátní úpravou hry „Milá sedmi loupežníků“ od Viktora Dyka divadelní soubor při studiu OÁZA. Efektní inscenace, jejíž režie se ujal Pavel Soper, byla rovněž zfilmována. Nenechte si ujít toto jedinečné představení. Divadelní soubor pří studiu OÁZA, které zajišťuje volnočasové aktivity lidí s mentálním postižením, vznikl v roce 1992, kdy u jeho zrodu stály Barbora Hrzánová a Eva Holubová. Od té doby vzniklo několik úspěšných představení. Zakladatelky souboru nacvičily jako první představení „Staré pověsti české“. Několik dalších let stála v čele souboru herečka a režisérka Heda Čechová. Za jejího působení vznikla představení „Zkrocení zlé ženy“ a „Sherlock Holmes“. Následně soubor převzal tandem Alexandra Czechová a Pavel Soper, se souborem uvedli poetickou sci-fi „O ptáku, který nezpíval“. V současné době soubor vede herečka divadla Minor Kateřina Tichá a Pavel Soper. Na repertoáru má hru „Milá sedmi loupežníků“ na motivy balady Viktora Dyka. S touto hrou se soubor v rámci zapojení postižených herců do tvůrčího procesu dostal dosud nejdále a výsledek tak spojuje profesionální úroveň s osobitým vkladem herců s mentálním postižením. I když je soubor otevřený a průběžně přijímá nové členy, jádro tvoří zkušení herci, kteří dokáží bez problémů zahrát celou škálu poloh od vysloveně komických až po tragické. Nejlepších výsledků se však daří dosahovat tehdy, když herci získají k příběhu osobní vztah. Dílo Viktora Dyka tak nebylo vybráno náhodou. Romantická a místy až dekadentní balada vzbuzuje v každém silné emoce a nutí ho vytvářet nové jasné a silné postoje, případně relativizovat ty zažité. Tím, že herci dávali svým emocím průchod, podíleli se významně na konečné podobě hry. Ještě silnější prožitek souboru následně přineslo natočení filmu podle stejné předlohy, kde již byly zažité pocity konfrontovány s reálným prostředím drsné přírody. Práce na této látce všechny zúčastněné utvrdila v přesvědčení, že lidé s mentálním postižením, pokud jsou motivováni, dokáží v mnoha ohledech daleko více než běžný člen „zdravé“ populace.