Sergej Rachmaninov (1873 - 1943) byl hudební skladatel, klavírní virtuóz a dirigent. Patřil k posledním ruským autorům, kteří komponovali v romantickém stylu. Na jeho tvorbu měl velmi silný vliv P. I. Čajkovský. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří klavírní koncerty a klavírní miniatury, symfonie a písně. Během života napsal dvě rozsáhlé duchovní skladby pro sbor a cappella: Liturgii svatého Jana Zlatoústého op. 31 (1910) a Celonoční bdění, občas nepřesně označované jako Nešpory, op. 37 (1915). Zhudebněním textu sv. Jana Zlatoústého (349-407) nechtěl vytvořit jen sborovou skladbu pro koncertní provedení, ale hudbu natolik přímou a jednoduchou, aby se dala užít při bohoslužbách. Rachmaninov uvádí v dopisu blízkému příteli Nikitovi Mozarovovi:

„Dlouho jsem o Liturgii přemýšlel a pokoušel se ji napsat. Psát jsem ji začal jakousi náhodou a okamžitě jsem byl tímto dílem fascinován. Pak jsem ji velmi rychle dokončil… Dlouho jsem neskládal něco s takovým potěšením.“

Premiéra díla proběhla v Moskvě 25. listopadu 1910 a zpíval ji Synodální sbor. Rachmaninovova sestra, Anna Trubnikov, vzpomínala takto:

„Když byla napsána Liturgie svatého Jana Zlatoústého, zajímalo nás, jak Serjoža, jenž nebyl pobožný, mohl složit duchovní hudbu, a moc jsme se těšili na slíbený koncert (…). Duchovní byli též zvědaví. Bylo mezi nimi mnoho milovníků hudby, koncerty světské hudby jim však byly zapovězeny, a pouze někteří z nich, ti nejodvážnější, se oblékali do civilu a potajmu chodili na koncerty a do divadla. Bezesporu se na nadcházející koncert těšili obzvlášť. Katecheta ve škole, kde jsem pracovala, poté, co si poslechl liturgii, pronesl: „Hudba je to vskutku krásná, dokonce až příliš, je však těžké se při ní modlit. Není církevní“.

Alexandr Kastalsky, kterého Rachmaninov požádal o připomínky během komponování, mu po poslechu vytknul příliš patrný vliv Čajkovského a málo tradičního chorálního stylu. Hlavní kritika však přišla ze strany představitelů pravoslavné církve. Skladbě vyčítali příliš „moderního ducha“ a neschválili její užití při bohoslužebných obřadech, mimo jiné i proto, že hudba v některých částech na sebe strhávala větší pozornost než text.

Cele dílo je složeno ze dvaceti částí, ve kterých se sborové zpěvy proplétají s nápěvy kněze či jáhna. V souvislosti s liturgickou funkcí mají některé části spíše bohoslužebný charakter (s důrazem na nápěvy kněze, kterým krátce odpovídá sbor), jiné mají podobu samostatných rozsáhlých sborových celků. V těchto samostatných částech, harmonicky bohatých a technicky náročných, Rachmaninov pracuje s hlasy jako s nástroji. Výsledná „sborová orchestrace”, působivá a efektní, pozvedá Liturgie nad hudbu běžně zpívanou ruskými chrámovými sbory.

Skladba není bohužel ani v dnešní době často uváděna: během pravoslavných bohoslužeb pro svou obtížnost, v koncertních síních zase pro svou velice meditativní povahu. Dnešní koncert, v prostorech krásného roudnického chrámu Narození Panny Marie, snad pomůže tento rozpor vyvážit, také tím, že z rozsáhlého díla zazní asi šedesátiminutový výběr.

Smíšený sbor Pražští pěvci byl založen v únoru 1992 sbormistrem Stanislavem Mistrem. Tvoří jej v základní sestavě 16 členů, ale vystupuje též v obsazení 4 - 60 zpěváků. Specifikou sboru je intenzivní hlasová příprava, která ve svém výsledku umožňuje značně rozšířit dynamické i výrazové možnosti komorního sboru.
Sbor se věnuje především moderní vážné hudbě, připravuje premiéry a rozhlasové nahrávky soudobých skladatelů, získal osm prvenství v mezinárodních soutěžích pěveckých sborů. Pražští pěvci hostovali v několika zemích Evropy nebo v USA, účastní se významných mezinárodních festivalů (Pražský podzim, Bergische Biennale für Neue Musik, Svatováclavské slavnosti). Mají na svém kontě několik CD, z nichž nejvýznamnější je 3CD komplet Dvořákových sborů a duet labelu Brilliant Classics.

Stanislav Mistr (1962) absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, klasický zpěv studoval u prof. Dagmar Součkové. Po působení v AUS VN se stal sólovým tenoristou Komorní opery Praha, kde ztvárnil mimo jiné Ferranda v Mozartově Cosi fan tutte a titulní roli Abraháma v koloraturní verzi oratoria Abrahám a Izák Josefa Myslivečka na Pražském jaru. Svoji uměleckou dráhu dělí mezi zpěv a dirigování.
V roce 1992 založil smíšený sbor Pražští pěvci, který od ty doby řídí se zvláštním důrazem na hlasovou přípravu. Jako sbormistr vede také studiový Prague FILMharmonic Choir, jako zpěvák spolupracuje se soubory staré hudby (Musica Florea, Collegium 1704, Ensemble Inégal). Věnuje se také pedagogické práci a jako multiinstrumentalista též nonartificiální hudbě.

Program koncertu:

1 Великая ектения Velká Ektenie (litanie)

2 Благослови, душе моя, Господа Veleb, duše má, Hospodina

3 Слава отцу - единородный Сыне Sláva Otci, Jednorozený Synu

4 Во царствие Твоем V Království svém rozpomeň se na nás

5 Приидите, поклонимся Pojďte, pokloňme se

6 Господи, спаси благочестивыя Hospodine, spas blahoslavené

7 Херувимская песнь Cherubimská píseň

8 Символ веры: верую Vyznání víry: Věřím

9 Тебе поем Tebe opěvujeme

10 Един свят Jediný svatý

11 Хвалите Господа с небес Chvalte Hospodina na nebesích

12 Благословен граду - Видихом свет Blahoslovena duše, Viděli jsme světlo pravé

13 Буди имя Господне Pochváleno budiž jméno Pána

14 Отпущение Závěrečné žehnající propuštění