Jak se v galerii diskutovalo o pivovaru a co z toho vyplynulo

Ve čtvrtek 17. dubna uspořádalo Město Roudnice nad Labem a Galerie moderního umění pod názvem Nenechme to spadnout! již třetí setkání zasvěcené tématu roudnického pivovaru. To první se uskutečnilo v roce 2010, kdy se z iniciativy restaurátora Jiřího Brodského a občanského sdružení Esprit zdvihla vlna podpory za záchranu kulturní památky postavené v poslední čtvrtině 17. století italským architektem Antoniem Portou. Svého času jedna z největších hospodářských budov tohoto typu u nás s jedinečnými zaklenutými prostorami, která je součástí velkolepého barokního areálu, zahrnujícího vedle zámku, jízdárny a kapucínského kláštera také sýpku, se ocitla po rozřezání zdravého krovu na prahu fyzické likvidace. Petici za záchranu podepisovaly stovky lidí z Roudnice i z celé České republiky. Vývoj kauzy monitorovala regionální i celostátní média.

Od té doby se situace radikálně změnila. Díky současné reprezentaci se podařilo získat pivovar do vlastnictví města, památka se za přispění Ministerstva kultury a Ústeckého kraje zastřešuje, žádá se o evropské dotace, zpracovává se příslušná studie.

Poděkování iniciátorům záchrany

To vše a ještě mnohem více bylo na programu setkání. Jiří Brodský v úvodu osvětlil význam památky a poděkoval všem, kteří se zasloužili o pozitivní změnu, ať již to byli ti, kteří podepisovali petici nebo upozorňovali na situaci v médiích nebo aktivně konali ve prospěch památky, jako místostarosta Zdeněk Kubínek a jeho spolupracovníci z městského úřadu. Ve všech fázích záchrany sehrál klíčovou roli ing. Jan Vinař, náš přední odborník na památkové objekty, který se specializuje na statiku, klenební systémy a střešní konstrukce. Ten také referoval o současném stavu památky a záchranných stavebních krocích.

Atmosféru setkání umocnily předměty z bývalého roudnického pivovaru zapůjčené panem Pavlem Trávníčkem, před galerií vítal hosty díky sponzorské podpoře pana Františka Homolky stánek s pivem.

Příklady dobré praxe

Po domácím úvodu přišli na řadu hosté, od nichž se očekávalo, že představí roudnické veřejnosti příklady dobré praxe odjinud. Ing. Jan Pustějovský, s nímž jsme se setkali již v roce 2010, nás seznámil se současným stavem půvabného pivovaru v Lobči na okraji chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Památka se nám před očima měnila z ruiny v krásný živý objekt, v němž se již mimo jiné brzy začne znovu vařit lobečské pivo. Viděli jsme, jak invenčně a zároveň se samozřejmým respektem k památkářským zásadám lze postupně oživovat památku, která se stává chloubou obce i všech příznivců průmyslového dědictví. Povšimli jsme si také, jak účinná může být pomoc podporovatelů a dobrovolníků. Tady je nejspíše na místě mluvit o příkladu nikoliv pouze dobré, ale přímo vynikající praxe.

Mgr. Lenka Hodoušová vede plzeňské centrum Johan, které je od roku 2009 členem evropské sítě kulturních center působících v bývalých industriálních objektech Trans Europe Halles. Ve svém příspěvku zasadila problematiku revitalizací a resocializací průmyslových památek do evropského kontextu a předvedla celou škálu možností, jak lze opuštěné objekty využívat, i když nejsou třeba ještě rekonstruovány. Bývalé mlékárny, nádraží i zastávky mohou poskytovat nejrůznější příležitosti ke kulturnímu a společenskému vyžití. Důležitou roli přitom hraje aktivní občanská veřejnost, která naplňuje památku novým životem. Autorka na závěr varovala před tzv. inženýrskými projekty, které se dělají od stolu bez ohledu na zájmy komunity.

Třetím nositelem dobrých zpráv byl náš přední odborník na konverze průmyslových památek, prof. Tomáš Šenberger z Fakulty stavební ČVUT v Praze. Ten představil celý rejstřík zdařilých rekonstrukcí, které obohacují společenský život řady našich velkých i

malých měst. K těm nejúspěšnějším patří například renesanční pivovar v Českém Krumlově, kde dnes sídlí agilní Egon Schiele Art Centrum, nebo zámecký pivovar v Litomyšli nápaditě rekonstruovaný architektem Josefem Pleskotem pro vzdělávací a ubytovací potřeby YMCy. Mluvilo se ale i o menších projektech, které vznikly z nadšení zainteresované komunity, jako je tomu v případě pivovaru v Kostelci na Černými lesy. Profesor Šenberger upozornil také na důležitou stránku kvalitní konverze, spočívající v úspěšném podnikatelském záměru, jenž by měl zajistit udržitelnost projektu.

Zpět k roudnickému pivovaru

Po exkurzi po Čechách i v zahraničí jsme opět zavítali do Roudnice. Vyslechli jsme, čím vším se musí zabývat specialista na památkovou ochranu, který dohlíží na korektnost stavebního postupu při obnově památky. Mgr. Jindřich Zajíc představil celý komplex aspektů památkové péče od kulturně historických po technické. Současný městský architekt Petr Janoš se vrátil do roku 2010, kdy během vzedmutí záchranné vlny načrtl první vizi možné rekonstrukce a využití pivovaru. O rok později se pak ujal na Fakultě umění a architektury Technické Univerzity v Liberci vedení studentských projektů rekonstrukce pivovaru, které byly poté vystaveny ve foyer galerie. Vzpomínka na zajímavé přístupy mladých adeptů architektury tvořila druhou část prezentace. S vizí obnovy průmyslové památky, zadanou Městem Roudnice nad Labem, pak na samotný závěr přišli ing. Josef Filip, Ph.D. a ing. arch. Iveta Klabíková. Všechny studie, ať již šlo „jen“ o studentská cvičení, nebo o závažnější projekty v té či oné architektonické podobě, přišly s nejrůznějšími návrhy na nové využití. Figurovaly mezi nimi například informační centrum, hostel, tržnice, obchod s potravinami, minipivovar, pivovarská hospoda, pivovarské muzeum, velký víceúčelový sál, prostory pro Základní uměleckou školu, výstavní sály, byty, kavárny, obytné terasy apod. Všechny také potvrdily důležitou pozici pivovaru v půdorysu města v podobě symbolické brány do historického centra v předpolí zámku, stejně jako jeho zásadní význam pro kultivaci okolí a oživení turistického ruchu.

Studenti a reprezentace města pro Roudnici

Název setkání Nenechme to spadnout si organizátoři setkání vypůjčili od studentů roudnického gymnázia Jany Cimlerové, Michala Voborského a Jana Horáčka. Ti pod vedením pedagožky RNDr. Aurelie Pekařové postoupili se stejnojmenným projektem do celostátního kola studentské soutěže Navrhni projekt, kterou uspořádalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Úspěšnou práci, jež si vytkla za cíl pomoci záchraně významné roudnické památky, prezentovali již před Radou Města Roudnice nad Labem a znovu pak v galerii. Nejprve se zabývali historií pivovaru a zhodnotili povědomí o památce u roudnické veřejnosti. Poté představili SWOT analýzu celé problematiky, harmonogram realizace potenciálního projektu a finanční zajištění. Již dnes je možné konstatovat, že se zasloužili o oživení zájmu o pivovar v Roudnici a zároveň ukázali cestu, jak o problému komplexně přemýšlet. Zapůsobili na změnu postoje celé řady lidí, včetně rozhodujících činovníků města. Významný mobilizační efekt měla také činnost místostarosty Zdeňka Kubínka, jenž se zasadil o realizaci soutěže na zastřešení pivovaru, získávání dotací a zadání architektonické studie. Své angažmá za záchranu deklaroval v příspěvku, který zhodnotil současný pozitivní postoj města.

Diskuse a co z ní vyplynulo

Po čtyřhodinovém maratónu proloženém jen jednou přestávkou již nezbývalo mnoho času na diskusi, přesto však padaly četné dotazy, které se především vztahovaly k budoucímu využití pivovaru. Z odezvy bylo zřejmé, že by Roudnice zvláště přivítala možnost získat velký, důstojný multifunkční sál pro pořádání plesů, tanečních kursů, koncertů, divadelních představení apod. Z reakce na toto přání vyplynul přísný požadavek na akustiku související s

blízkostí hlučného nádraží. Vítané by byly též prostory pro roudnickou ZUŠ, která zápasí s nedostatkem místa pro své mnohostranné aktivity. Útočiště by v pivovaru ráda našla i knihovna, jež neví, kam se svými fondy. Z ohlasů jasně vyplynulo, jak by si roudnická veřejnost přála kultivovat prostor kolem nádraží a jak ráda by viděla pivovar v novém, esteticky přitažlivém hávu. V diskusi také zazněl důležitý námět zabývat se novou náplní pivovaru prostřednictvím dialogu s veřejností.

Kudy k cíli

Setkání bylo přínosné díky pestré programové skladbě, která nahlížela na problematiku roudnického pivovaru z nejrůznějších úhlů pohledu. Sešly se tu příspěvky lidí svázaných s místem a konkrétním objektem – restaurátora, odborníka na statiku a konstrukce, památkáře, městského architekta, studentů, představitele města, projektanta vize – s pohledy zvenku, které umožnily alespoň symbolicky vyjít za hranice města a inspirovat se dobrými příklady odjinud. Takovými, kde se formulují dlouhodobé vize ve spolupráci s komunitou, takovými, do nichž se zapojují podnikaví lidé s ekonomicky úspěšnými projekty, takovými, kde se myslí spolu s péčí o památkovou hodnotu i na originalitu a invenci architektonického jazyka, takovými, kde památka po celou dobu žije se svými budoucími uživateli, takovými, kolem nichž se vytvořila příkladná občanská veřejnost, jíž záleží na osudu a rozvoji města.

Mnohé ukázali studenti, jejichž schopností by se jistě dalo využít v dobře vedených průzkumech zájmu veřejnosti. Již nyní se rýsuje jakési možné obsahové jádro revitalizované památky – minipivovar, pivovarská hospoda, pivovarské muzeum, tržnice, multifunkční sál, hostel, informační centrum, knihovna, ZUŠ – jež lze ověřovat v dialogu s komunitou a doplňovat o další potřebné funkce. Oživení pivovaru pak může druhotně přispět k zatraktivnění celého prostoru a přispět k návratu služeb i do budovy nádraží.

Památku by bylo dobré hned, jak to z bezpečnostního hlediska půjde, otevřít a ukázat velkolepé prostory lidem, aby si mohli již dnes představit, jak budou jednou sedět v pravé pivovarské hospodě a popíjet roudnické pivo nebo tančit na plese. Jakmile to bude schůdné, lze prostor oživit po vzoru řady technických památek – připomeňme tu například v tomto směru neobyčejně agilní komunitu kolem žižkovského nákladového nádraží – nejrůznějšími uměleckými a společenskými aktivitami. V Roudnici nad Labem působí mnoho kreativních mladých lidí, kteří takovou možnost přivítají s nadšením a zároveň připoutají pozornost dalších zájemců. Mimochodem mají dnes roudnické punkové kapely kde zkoušet a hrát?

Závěrem

Roudnická architektonická tradice, ať již ze středověké či barokní etapy, je příliš zavazující, než abychom si mohli dovolit ji nerespektovat. Ve městě se nalézají památky prvotřídních kvalit, jedinečná je celá urbanistická struktura historického jádra, která představuje obrovský potenciál srovnatelný s již promyšleně zhodnoceným potenciálem Litomyšle nebo Písku. S takovými hodnotami je potřeba zacházet velmi obezřetně a využívat přitom všech možností odborné spolupráce. Architektura nepředstavuje jen užitnou hodnotu, ale je také nositelkou estetických kvalit, je uměleckým činem. Cesta k úspěchu vede přes vypsání architektonické soutěže, s jejímž uspořádáním by mohla pomoci Česká komora architektů. Příklady odjinud nám dostatečně názorně ukazují, jak nápaditě lze zhodnotit vyspělé kulturní dědictví. Revitalizace pivovaru představuje velký závazek, ale také jedinečnou výzvu, kterou by Roudnice neměla promarnit.

Alena Potůčková