Budyňka

Není v kraji pod Řípem mnoho cest, které můžeme nazývat vlastním jménem. Ještě méně je takových cest, jejichž původ může sahat daleko do minulosti, třeba až do středověku. Jednou z takových cest je i Podřipská Budyňka. Její jméno je v různých variantách dodnes možné sledovat v mapách. Věřím, že je i mnoho těch, kteří Budyňku znají, nebo alespoň znají místa, kudy probíhala. Jak už její jméno napovídá, jedná se o cestu, která vedla z Budyně nebo přes Budyni, nejde však o běžnou cestu, spojující dvě sousední sídla. Budyňkou je označován pouze Podřipský úsek dálkové cesty, přicházející od západu do Budyně nad Ohří a na východě po překročení Labe pokračující dál na Kokořínsko. Možná i neznalost přesného cílového bodu cesty stála za jejím označením podle významného královského města. Regionální badatel Q. Kastner uvádí ještě mladší název Popelářka.

Budyňka je cestou starou, její vznik je možné klást do konce raného středověku, ale je možné, že již v této době se jednalo o starou dálkovou cestu. Název získala podle Budyně nad Ohří, pravděpodobněji dle vrcholně středověkého města než raně středověkého knížecího dvorce. Její trasu lze na základě mapových podkladů a terénního průzkumu poměrně přesně rekonstruovat i v dnešní značně změněné krajině.

Nejstarší trasa navazovala na cesty přicházející k Budyni po obou stranách Ohře, podle toho městem po jeho založení buď procházela nebo vedla od říčního brodu podél hradeb až k Pražské bráně. Z tohoto místa Budyňka vycházela k východu směrem k Řípu. Její trasu dnes můžeme pozorovat v podobě polní cesty směřující přes sv. Barboru k Přestavlkům. Ty obcházela po jejich jižním okraji a pozvolným stoupáním dosáhla planiny Na vrších. Za dálnicí je zachován krátký úsek vedoucí kolem letiště, za silnicí do Roudnice můžeme trasu sledovat jen za pomoci letecké fotografie. Cesta pokračovala kolem roudnické rozvodny k potoku Čepel, za jehož brodem při cestě na počátku 20. století vyrostla samota Vladimírov. Dál Budyňka stoupala v trase dnešní polní cesty mírným svahem k okraji vsi Rovné, za níž se na úpatí Řípu překřížila s trasou další zajímavé středověké cesty – Boleslavky. Odtud začala klesat do pramenné pánve v místech Kostomlat pod Řípem. Středověké Kostomlaty ležely jižně od její trasy, ves se k ní však záhy rozšířila. Cesta se pak mírným obloukem přimkla k táhlé výšině Šibenice a dlouhým přímým úsekem směřovala k Labi. Nad Budyňskou cestou severně od Cítova v novověku vznikl panský ovčín nazývaný Nový Dvůr. Po překonání převýšení Vejčiny klesala do oblasti Dolních Beřkovic, kde lze předpokládat brod nebo přívoz k protějším Vehlovicím. Za řekou cesta původně zřejmě pokračovala dále východním směrem, Q. Kastner píše pouze o spojení Budyně s Dolními Beřkovicemi, z mapových podkladů však vyplývá jeden z cílových bodů v podobě Mělníka, jakkoliv se může jednat o novověkou variantu.

Historickou událost, se kterou by bylo možné dát cestu do přímé souvislosti písemné prameny nezachycují. Dost možná však taková zpráva existuje, jen není s Budyňkou zatím spojována. Dlouhá léta je totiž hledán slovanský hrad, u kterého bylo léta páně 805 odraženo francké vojsko Karla Velikého. Tímto hradem byl Canburg. Jeho lokalizace je stále nejistá, mnoho odborníků se však přiklání k možnému ztotožnění s raně středověkým hradem v Hradsku u Mšena. Pokud bychom pokračovali po trase popisované dálkové cesty Vehlovic přes Stražiště

ke Kokořínu, nacházejícímu se proti Hradsku, stala by se takováto lokalizace o trochu logičtější. Pak by bylo možné, že po Budyňce v raném středověku prošlo na dohled dnešní Roudnice nad Labem mnohatisícové francké vojsko.

Za velmi zajímavé informace znovu děkujeme Mgr. Petru Novému ze Středočeského muzea v Roztokách.