|
Délka výletu: 500 m
Mapa výletu:  Dnes je naleziště ohraničeno 6 cedulemi se státním znakem a 2 tabulemi s vysvětlujícím textem. Je to jediné chráněné naleziště na Podřipsku a přístup ne něj je povolen pouze po přístupových cestách. Je zakázáno jakékoliv zasahování do přírodního rázu naleziště. První tuto rostlinu správně určil F. A. Novák. Novák sám hodnotí hvozdík písečný český jako zajímavý a památný zbytek poledové/ postglaciální / vegetace, která k nám pronikla ze severovýchodu od Baltského moře spolu s nejzazšími výběžky ledovce ve čtvrtohorní době ledové. Rostlina vyžaduje stepní ráz krajiny a tedy hrubší písčitý podklad, který je na pravém břehu potoka Čepele v místě nad bývalým Lorencovým mlýnem v Klenči hojně zastoupen. Zvláště jihozápadní výslunná stráň a náhorní plošina nad strání se charakterem nejvíce blíží původnímu stavu lokality a je dnes uměle udržována ochránci přírody- je nutná ochrana hvozdíku před vyššími bylinami/ místo dřívějšího okusu dobytkem se dnes používají speciální postřiky pesticidy/, ochrana plošiny před zarůstáním stromy z okolních lesíků. I přes všechna tato opatření se naleziště kvetoucích rostlinek stále zmenšuje. Ještě před 100 lety svítily klenečské i vražkovské stráně do dáli bílým kobercem kvetoucích rostlinek a rostlinky se prodávaly na trhu v Roudnici n. L… Dnes je opravdovým zážitkem i spatření posledních několika metrů čtverečních kvetoucích rostlinek v okolí osamocené borovice poblíž informační tabule na náhorní plošince.  Obr. 1- Typické bílé kvítky zde uvidíme nejčastěji v červnu. Hvozdík je ve znaku obce Kleneč a v této obci náš dnešní výlet začíná. S malými dětmi je lepší přijet autem co nejblíže. Na náves odbočíme ze silnice Roudnice n. L.- Vražkov uprostřed obce v místě autobusové a vlakové zastávky. Přejedeme po můstku potok Čepel a dáme se mírně vpravo mezi domky po asfaltové silnici, která u posledních stavení přechází v polní cestu. Pojedeme stále rovně a asi 200 metrů nad obcí v místě rozdvojení polní cesty zastavíme. Vydáme se již pěšky vpravo a na další odbočce po lesní cestě vpravo podél pole. Po asi 50 m se vyšplháme do mírné stráně a asi po 20 m uvidíme nekonečná pole pod Řípem osázená dobře udržovanými mysliveckými posedy. Půjdeme vpravo podél pole a asi po 50 metrech narazíme na první ceduli se státním znakem, kde zabočíme vpravo a podél lesíka dojdeme po výše zmíněné náhorní plošině až k informační tabuli s textem i obrázky o rostlince.  Obr. 2- První informační tabule se státním znakem zde stály již před 70 lety. Za informační tabulí stojí osamělá borovice a kolem ní vidíme na přelomu června a července opravdu nádherně kvetoucí koberec hledaného hvozdíku.  Obr. 3- I dnes je spatření kvetoucího koberce hvozdíku zážitkem. Nesmíme zapomenout ani na ojedinělý výhled jak na Říp, tak na České středohoří.  Obr. 4- Místo vyniká i nádherným výhledem. Pokud jsme byli cestou pozorní mohli jsme vidět i velké množství typických zástupců podřipské květeny: ostřice nízká, trojzubec poléhavý, kostřava písečná, kostřava ovčí, smělek sivý, paličkovec šedavý, třeslice prostřední, mochna jarní, mochna písečná, mochna stříbrná, šedivka šedivá, trávnička prodloužená, tařice kališní, hvozdík kartouzek, tolice nejmenší, kolenec jarní, řebříček štětinolistý, šťovík menší, pavinec horský, kokrhel luštinec, tužebník obecný, mateřídouška úzkolistá, penízek prorostlý, chrpa latnatá, vikev ptačí, vikev čtyřsemenná, vikev srstnatá, snědek Gussonův, třezalka tečkovaná, vřes obecný, pryšec Seguierův, jestřábník chlupáček, jestřábník vrcholičnatý, bedrník obecný, bojínek Boehmarův, rozrazil klasnatý … . A rovněž místní živočichy: srnec obecný, budníček menší, kukačka obecná, bažant obecný, strakapoud velký, drozd zpěvný, kos černý, rehek zahradní, vlaštovka obecná, káně lesní, sýkora koňadra, sojka obecná, žluva hajní, straka obecná, ještěrka obecná, babočka kopřivová, žluťásek kopřivový, bělásek řeřichový, mravkolev běžný … . Tento výlet je pro celou rodinu zážitkem, a tak se vyplatí jeho fotografická archivace. Kdo ví, jak dlouho se až metr hluboké kořeny hvozdíku písečného českého na této poslední světové lokalitě udrží. Poděkování za spolupráci na tomto výletu patří mému kamarádovi Pavlu Chaloupkovi.
|
