|
Délka výletu: 3 km
Mapa výletu: 
Obr. 1- secesní společenský dům Dvorana, jedna z mála staveb Jana Letzela v Čechách 
Obr. 2- vstupní prostor pavilonu Dvorana inspirovaný cizokrajnými motivy 
Obr. 3- dřevěné ozdoby v podobě indiánských totemů po obvodu pavilonu Dvorana 
Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v Náchodě. Studoval architekturu a byl jedním z nejlepších žáků profesora Jana Kotěry. Jako architekt si předsevzal působit hlavně v cizině a jeho snem se v tomto směru stalo Japonsko. V zemi vycházejícího slunce nakonec strávil plných 13 let (1907 - 1920). Letzelovy práce v Japonsku byly opravdu velkolepé. Vyzdobil slavnostní síň německého císařství v Tokiu, projektoval kláštery Sacré coeur a Stella matutina, jezuitskou univerzitu, budovy Ústředního svazu japonských lékařů, obchodní muzeum v Osace, hotely a mnoho jiných. Nejvíce jej však proslavil projekt Průmyslového paláce v Hirošimě, který byl v době svého vzniku (1913 - 1915) určen pro výstavní účely. To, že už po léta je mírovým symbolem, způsobila v roce 1945 americká atomová bomba, která město zničila. Jediným svědkem tragédie se stal právě skelet Letzelovy železobetonové stavby. V roce 1995 byl Genbaku - Atomový dóm - začleněn do seznamu světového kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Dnes tento pavilon slouží jako Muzeum míru a Bombe Dome. Duše světoběžníka zavála náchodského rodáka i do Přední a Zadní Indie, Číny a Severní Ameriky. Více než rok rovněž pobýval v Egyptě v místokrálovských službách, a tak dokonale poznal památky staroegyptského umění. Jan Letzel však nebyl pouze stavitelem, ale i výtvarníkem. Malířstvím a modelováním se zabýval hlavně v období první světové války, kdy musel přerušit svou architektonickou činnost. Ačkoliv žil v Japonsku, zůstal vždy Čechem a krátce po získání naší státní samostatnosti působil v Tokiu jako první - neplacený - obchodní atašé československého vyslanectví. Jeho tvůrčí práci a záměry přerušila náhlá smrt. Zemřel 26. prosince 1925 v Praze, pochován byl v Náchodě. Životopis vyhotovil Bohumír Kotora, kterému děkujeme za úvodní slovo. Před pavilonem Dvorana je venkovní pivnice a podrobná mapa areálu lázní.
My se vydáme směrem k lázeňskému domu Praděd a vystoupíme po schodech vzhůru ke zřícenině nedokončeného kostela z r. 1801.
Obr. 4- torzo rozestavěného kostela z r. 1801 v lese nad lázeňským domem Praděd 
Vrátíme se zpět k Pradědu a po vyvýšeném přechodu přejdeme silnici k lázeňskému domu Říp, před kterým je také mapa s délkami jednotlivých výletů po lesním areálu lázní a my si jeden z výletů můžeme vybrat. Určitě zajímavé je přejít k jezírku uprostřed parku, který je rejdištěm polodivokých kachen. Zde můžeme buď pokračovat rovně po zelené turistické značce KČT ke zchátralému mšenskému zámku a eventuelně dále až do Kostelce nad Ohří nebo zabočit vpravo směrem zpět před společenský dům Dvorana a po jeho levé straně pokračovat přes parkoviště po asfaltové cestě podél Vrbeckého potoka. Po asi 50 metrech narazíme vlevo od cesty na pramen, který je nazýván pramenem lásky.
Obr. 5- „ pramen lásky“ 
Kdo se z něho napije, ten se podle pověsti do 1 roku i zamiluje. Obdivujeme přitom lázně založené už v 18. století, kde se léčily a léčí hlavně nemoci pohybového ústrojí. Dříve pomocí železitých pramenů zde pramenících, dnes spíše bylinnými, uhličitými, jodovými či rašelinovými koupelemi. Dále po cestě dojdeme k areálu lesního koupaliště, kde se v létě můžeme vykoupat. Stejnou cestou se vrátíme k autu a zde náš dnešní výlet končí.
|
