Pěvkyně Jana Štěrbová si získala roudnické publikum hned svým prvním koncertem k poctě slavné operní divy, podřipské rodačky Klementiny Kalašové, při němž ji v rámci jubilejní galerijní noci 2010 doprovázelo Klárovo kvarteto. Vystoupila tehdy jako Rusalka, Carmen, Violetta i Norma. Napodruhé pak přijela s programem věnovaným klasickému muzikálu.
|
Pro neděli 22. května si připravila písňový recitál, složený z děl různých stylových období a různých národních škol, který provázela živě podaným, zasvěceným slovem. Jana Štěrbová předvedla, že i tak „jednoduchý“ žánr, jakým je píseň, je ve skutečnosti mnohotvárný a velmi náročný. Za klavírního doprovodu Vladimíra Heulera zazpívala nejprve úpravy lidových písní od téměř zapomenutých autorů z první poloviny 20. století, jako například Emila Axmana, Mikuláše Šnajdra Trnavského či Zdeňka Folprechta. Poté se již věnovala dílům slavných mistrů. Zazpívala písně od Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Schuberta a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Po přestávce pak od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Karla Bendla, Zdeňka Fibicha, Edvarda Hagerupa Griega a Jaroslava Křičky. V obou částech koncertu se ve třech samostatných vystoupeních blýskl také klavírista Vladimír Heuler. Nejprve v suverénním přednesu náročné Jazzové fantazie na motivy Mozartova Tureckého pochodu od světoznámého tureckého klavíristy Fazila Saye a posléze ve Fibichově Poemu a Intermezzu a moll od Johannese Brahmse. Jana Štěrbová si opět roudnické publikum podmanila. Nejvíce svým krásným, temně zabarveným sopránem v písních Franze Schuberta, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka (z Schubertových skladeb vyniklo zejména proslulé Dostaveníčko, ze Smetanových píseň Nekamenujte proroky a z Dvořákových píseň Když mě stará matka a také bravurně provedená árie dívky z kantáty Svatební košile pro sóla, sbor a orchestr na slova Karla Jaromíra Erbena, při níž se posluchačům tajil dech). Vladimír Heuler předvedl ve skladbách pro klavír jak oslnivou virtuozitu u Saye, tak i temné nálady u Brahmse. Koncert, který společně uspořádali Galerie moderního umění a Vlastivědný spolek Říp, se velmi vydařil. Doufejme, že oba interprety brzy v Roudnici zase uslyšíme. Autor článku: Jan Potůček
|