Bývalý ženský premonstrátský klášter s kostelem Narození Panny Marie založila na levém břehu řeky Ohře manželka Vladislava II. kněžna Gertruda. Prvou stavbu světil roku 1145 olomoucký biskup Jindřich Zdík. Klášterní kostel byl dokončen ve druhé polovině 12. století až počátku 13. století. Do kláštera byly uvedeny jako první řeholnice z porýnského Dunnewaldu a jejich představenými byli opati jmenovaní strahovským klášterem (Albert, Berthold, Fabián, Heřman aj.). Premonstrátky se věnovaly, mimo řeholních povinností, opisům knih, výšivce bohoslužebných rouch a výchově dívek z předních šlechtických rodin (např. i sv.Anežky, dcery Přemysla Otakara I.).

Klášter několikrát vyhořel. Roku 1200 shořela i zakládací listina, roku 1278 ho vyplenili vojáci Oty Braniborského, v roce 1421 byl vypálen stoupenci husitství a litoměřičtí měšťané se zmocnili některých vesnic dříve přináležejících klášteru. Zničení klášterních budov bylo značné také za války třicetileté – a to jak vojáky císařskými, tak švédskými. Období nového rozkvětu kláštera spadá do období druhé. poloviny 17. a první poloviny 18. století. Především za působení probošta Josefa Míky proběhla velká barokní přestavba, rozšíření a výzdoba kostela a kláštera.

Války za vlády Marie Terezie (1740-1780) způsobily na klášteru mnoho škod. Vojska Jindřicha Pruského, která vpadla do Čech v roce 1778 se rozložila v okolí Litoměřic a zde také došlo k řadě srážek s rakouskými vojsky – největší z nich proběhla 23. září 1778 a po ní se pruská vojska stáhla do Saska. Velitel rakouských obránců Doksan Johan Bellin von Bellenau byl za zásluhy v boji vyznamenán Řádem Marie Terezie.

V roce 1782 císař Josef II. klášter zrušil a jeho majetek připadl náboženskému fondu. Prelatura a konvent byly využity jako vojenská nemocnice a později jako kasárna. V letech 1790 – 1797 ho získala kněžna Terezie Poniatowská, roz. Kinská (její manžel Ondřej byl bratr posledního polského krále Stanislava Augusta), která začala s přestavbou prelatury na zámek. V této budově žila vrchnost. Ostatní budovy sloužily jako byty úředníků a pro kancelářské a hospodářské potřeby panství. V blízkosti si kněžna nechala postavit malý zámeček Terespol, který zanikl na konci 19. století (1888), kdy byla v zámecké zahradě zbudována škola. V roce 1797 zakoupil panství Doksany plukovník Jakub Wiemmer, který až do roku 1804 pokračoval v úpravách započatých kněžnou Poniatowskou. V tomto roce také zámek prodal, spolu s majetkem Doksany, Janu Antonínu Lexovi z Aehrenthalu v jehož rodu zůstalo panství až do roku 1945. Později přešel zámek do Státní památkové péče a hospodářské budovy připadaly zemědělskému podniku. Po roce 1989 se objekt postupně navrací původnímu poslání.

1. Přijíždíme-li do Doksan z kterékoliv strany vždy nás upoutá mohutnost věží klášterního kostela Narození Panny Marie.
V obvodových zdech se jedná o zachovalou románskou baziliku ze druhé poloviny 12.století. Stavba byla ovlivněna pozdně románskou porýnskou architekturou. Bazilika byla přestavěna v letech 1710 – 1720 pravděpodobně T. Haffeneckerem. V exteriéru vyniká severní, bohatě zdobený portál a východní příčná loď s apsidami – obojí románského původu. Plášť apsid člení slepé arkády, jež se staly vzorem pro mladší kostelíky tzv. doksanské skupiny. Tři románské východní chóry nahradil v letech 1718 – 1729 dnešní závěr s východní věží.

2. Do zámku se vstupuje monumentální branou se znaky kláštera, probošta a s plastikami z roku 1697. Štítový nástavec s bohatou štukovou výzdobou vrcholí sochou Panny Marie, na nižší úrovni po stranách jsou sv.Augustin a sv. Norberta . Na průčelí navazují do obou stran hospodářské budovy.

3. Na prvním nádvoří nás zaujme několik objektů. Kromě bývalé fary a morového sloupu je to především budova prelatury, která rozděluje první a druhé nádvoří. Je to prostě členěná dvoupatrová budokomva nesoucí nad portálem letopočet 1692. Z původních pokojů je zajímavý rokokový štukový strop a freska Narození Páně ve druhém patře z let 1750 – 1760 od Františka Xavera Palka).

4. Budova fary je bývalý provizoriát z let 1725-1730 se sochou sv. Josefa a znakem probošta Josefa Míky. V interiéru této budovy se zachovala původní dispozice.

5. Posledním prvkem, který doplňuje první nádvoří je raně barokní morový sloup z roku 1684 provedený za působení probošta Dominika Girntha, připomínající morovou epidemii z let 1679-1680. Na dříku sloupu je socha Madony, na nárožních pilířcích spodního soklu (upravovaných při opravách v roce 1766) stojí, vytočeny diagonálně do nádvoří, sochy sv. Rocha (ochránce proti moru), sv. Augustina (církevní učitel), sv. Šebestiána (zde jako symbol uzdravení) a sv. Norberta (zakladatel premonstrátského řádu). Z provedení soch je zřejmé, že se jedná o práci několika anonymních umělců.

6. Druhé nádvoří nám představí barokní sousoší Panny Marie s orodující královnou Gertrudou a pážetem, držícím v rukách štít s reliéfním zobrazením klášterního areálu. Za autora tohoto sousoší z poloviny 18. století bývá považován anonymní sochař – tzv. teplický mistr, kterému se přisuzuje např. také tvorba hlavního oltáře kostela sv. Jana Křtitele v Teplicích, reliéfní obrazy Kristových zázraků v kostele Bolestné Matky Boží v Bohosudově či výzdoba zpovědnic a oltáře sv. Jana Nepomuckého v děkanském kostele Všech svatých v Litoměřicích.

7. Sousoší Panny Marie s královnou obklopují budovy již výše zmíněné prelatury (vlevo) s arkádovou chodbou v přízemí, čela konventu (vpravo) a refektáře, který obě budovy spojuje (na snímku vzadu). K jihu obrácený refektář ze 3. čtvrtiny 18. století je samostatně řešenou jednopatrovou budovou. Ta je členěna pilastry a opatřena oválnými portréty dobrodinců a scénou založení kláštera od Josefa J. Redelmayera; na stropě je vymalována Hostina Josefa Egyptského od F. X. Palka (1750-1760).

8. Impozantně působí čelo budovy konventu obrácené do druhého nádvoří a navazujíc na refektář tvoří západní křídlo dispozice. Vyniká zejména jeho vstupní průčelí z tesaných kvádrů, bohatě členěné pilastry vysokého řádu a doplněné souborem plastik datovaných rokem 1697. Na štítě se opakuje shodná sochařská výzdoba jako na hlavní bráně (v současnosti je sejmuta socha Panny Marie a sv. Norberta), ve výklencích jsou sochy sv. Maternuse uprostřed se sv. Vavřincem a sv. Kandidem po stranách. Zadní strana konventu je obrácená do parku a tvořená pískovcovými kvádry.

9. Interiér kostela je zaklenut křížovými klenbami i tzv. českými plackami a byl doplněn nad křížením doplněných kopulí. Štukové pokrytí stěn pochází od Rocha Bayera z období kolem roku 1720, malby na nich a klenbové fresky jsou z dílny Jana Hiebla (1722-1732) – jednotlivé scény na nich čerpají ze života Panny Marie a Krista.

10. Zařízení klášterního kostela Narození Panny Marie bylo pořízeno převážně v počátku 18. století. Hlavní oltář je ozdoben sochami od Františka Preisse z roku 1703 – sv. Vít, sv. Augustin, sv. Václav a sv. Norbert, výše pak sv. Vojtěcha sv. Prokop a nejvýše Bůh Otec a Syn. Oltářním obrazem je dílo Petra Brandla; dva boční oltáře od Františka Lauermanna z r. 1774 nesou obrazy Ludvíka Kohla (1773), další dva oltáře v apsidách jsou s obrazy Jana Kryštofa Lišky z roku 1708. V jižní kapli stojí polychromovaná plastika Madony s dítětem (počátek 15. století).

11. Krypta pod západní částí kostela pochází z doby jeho založení. A právě pro tento románský prostor zachovaný v západní pětilodní kryptě, v níž jsou sloupy opatřeny bohatě zdobenými hlavicemi, je tato doksanská památka známa. Velikost krypty, její stáří a zachovalost, nestejná výška a síla pilířů a svazků, bohatost ornamentální výzdoby a rozmanitost v zobrazování fantastických zvířat dodává této památce zvláštní zajímavosti. Krypta byla restaurována r.1889 architektem Achilem Wolfem. Pohled do prostoru ukazuje na rozdílnost ve zpracování sloupků a jejich hlavic (je jich více než 40).

12. Velký pilířový svazek v kryptě nesoucí vnitřní roh severní věže.

13. Cesta v doksanském klášterní zahradě vytvářené jako anglický park. V roce 1756 vyzdobily zahradu terasy a arkádový pavilon s freskovými malbami na klenbách a později i další skulptury a stavby

14. Při západní straně konventu obráceného do zahrady roste státem chráněný strom – jinan dvojlaločnatý.