Mikroregion Podřipsko

Tělocvičná Jednota Sokol Roudnice n. L.

Začátky a první tělocvična

Ihned při založení jednoty v roce 1868 pronajímá roudnická místní školní rada Sokolu smluvně s celoroční výpovědí tělocvičnu škol. Díky politickým poměrům a malou činností a rozháraností v Sokole samém dostává v roce 1878 výpověď zcela krátkodobou. Z nouze přechází do místností Okresního zastupitelstva a Hospodářské záložny okresní v domě p. Pollaka. Ale již brzy od 8. ledna 1879 je Sokol hostem vlasteneckého spolku Říp a cvičí v jeho právě vybudovaném sále až do roku 1886, kdy 30. listopadu přechází na Rvačov do vlastního nové postaveného sálu se šatnami, s jehož stavbou bylo započato 23. června 1886. Ostatní části sokolovny byly dostavěny následujícího roku. Sokolovna byla celá dokončena a slavnostně otevřena při oslavách 20. let jednoty 17. června 1888. Měla sál 18x10 m, galerii a ostatní příslušné místnosti. Celkový náklad na stavbu sokolovny byl 13 835 zl. a 36 kr. V této částce ale není zahrnuto vnitřní vybavení.

Již v roce 1914 byl zřízen odbor pro postavení nové, účelné, moderní tělocvičny. Všemu učinila rázný konec světová válka. Během let válečných bylo v tělocvičně vojenské skladiště a lazaret. 21. února 1918 usnáší se výbor doporučit valné hromadě prodej nevyhovující tělocvičny (ustavičná vlhkost, chlad, udržování budovy, nedostatek místa a poničení vojskem). Dne 14. června 1918 byla sokolovna prodána fi rmě V. Ferd. Kraupner v Roudnici za 60.000 k.

Stadion

Dne 1. července 1923 vypsal výbor jednoty veřejnou soutěž na návrhy pro stavbu stadionu a sokolovny. Z 31 návrhů vyhrál návrh architektů Fr. Strnada a Kamila Roškota z Prahy. Nadšení a odvaha neznala mezí. Zakládají se hostinské společnosti na pravidelné sbírání příspěvků a scházejí se od nich desetitisíce. K 1. lednu 1923 měla jednota na hotovosti 315,395 Kč. Největším dárcem byl Společný cukrovar podřipský v Roudnici jednorázovým darem 50,000 Kč. Členstvo si na valné hromadě 1924 uložilo velkou povinnou členskou peněžitou daň 60-2400 Kč odstupňovanou podle majetnosti a splatnou po částkách ve třech letech 1924-1926 a splácí na ni skoro 100.000 Kč. Každý člen měl povinnost odpracovat určitý počet hodin (pro rok 1924 to bylo 50 hodin). Od této pracovní povinnosti byly osvobozeni pouze starší 60 let a lékařem uznaní mladší. Dne 10. května 1924 se konala slavnost prvního výkopu, který provedl starosta jednoty a župy Podřipské MUDr. Antonín Blažka. Nadšení bylo nebývalé, staří, mladí, ženy pilně pracovali. Potřebné zaměření provedl a práce na stadionu řídil Ing. Dvořák. Pracovali také četní dobrovolníci, žactvo měšťanských škol, a zvláště vydatně posluchači vyšší hospodářské školy. Pracovní povinnost se rozšířila na dalších 50 hodin a v letních měsících bylo zaznamenáno přes 22.000 hlášených pracovních hodin.

V roce 1925 se dokončuje stavba stadionu ještě ve vlastní režii. Členstvo na jaře dokončilo zemní práce a placené dělnictvo vybudovalo podpěrnou zeď náspových tribun celkové délky 215,6 m a na obou koncích stadionu postavilo pokladny.

Ve dnech 21. a 28.června 1925 byl stadion župním sletem slavnostně otevřen. Rok 1926 znamenal úplné dokončení stadionu. Postavil se hudební pavilon (mušle) a uzavírací budovy. Jak uvádí Památník Sokola roudnického z roku 1928 –„Hodnota práce a nákladů na stadionu je asi 540.000 Kč, cena pozemku samotného nejčilejšího ruchu stavebního značná.“ V roce 1932 byl stadion u příležitosti 100. výročí narození zakladatele Sokolstva pojmenován stadionem Tyršovým. V letech 2004-2005 zde proběhla rekonstrukce běžecké dráhy a hřišť. A tak se dnes Roudnice n. L. může pyšnit krásným moderním stadionem.

Kino Sokol

Původní myšlenka vybudovat kinosál byla spojena se záměrem Tělocvičné jednoty Sokol získat stabilní zdroj příjmů pro výstavbu tělocvičny. Valná hromada jednoty se ke stavbě rozhodla v lednu 1927 po získání biografi cké koncese. Nabídková řízení na práce, spojené se stavbou, byla omezena pouze na členy a příznivce jednoty, mimo práci železobetonářskou, asfaltérskou, ústřední topení a vlysové podlahy, které byl zadány podnikatelům z Prahy. Zednické a nádenické práce byly zadány fi rmě Hádl a Hájek stavitelé v Roudnici n. L. Stavět se začalo v polovině července 1927 podle projektové dokumentace jednoho z průkopníků české moderní architektury, žáka prof. Jana Kotěry, akad. arch. Kamila Roškota. Osvícenost tehdejších Sokolů tím zapříčinila, že se dnešní Roudnice n. L. může pyšnit naprosto ojedinělou, slohově čistou, funkcionalistickou stavbou. Kamil Roškot pojal vnitřní dispozice velmi účelně. Širokým hlavním vchodem se vchází do foyeru se dvěma pokladnami a dále do předsálí, které pravoúhle ústí do podélných prostor kolem sálu, ve kterých jsou umístěny šatny a kancelář. Samotný sál je zkosený směrem k pódiu o dvaceti řadách s kapacitou 400 míst k sezení. Exteriér přiznává vnitřní funkci stavby. Fasádu tvoří bílé neomítnuté pískové cihly z Lázní Poděbrad. Budova byla slavnostně otevřena dne 25. prosince 1927 během velmi slavnostního matiné za účasti operního pěvce Nováka a zpěváckého spolku Hlahol. Jako první fi lm byl promítán snímek nazvaný „Letem sokolským světem“. Celkový náklad na stavbu kina byl 927,819 Kč i s vnitřním zařízením. Řešení celé stavby bylo jednoduché, prosté, ale monumentální, vnitřní rozdělení účelné a přehledné. V srpnu 1945 bylo kino znárodněno a přiděleno správě státních kin v ministerstvu informací. Dne 2. června 1946 byla odhalena pamětní deska se 37 jmény zahynuvších roudnických Sokolů, která zaplnila celou čelní stěnu foyeru. V 50. letech po zrušení Sokola bylo kino vymazáním prvního a posledního písmene úsporně přejmenováno na kino OKO a od roku 1960 neslo název 9. května. Pamětní deska zahynuvších Sokolů byla v 50. letech odstraněna a přemístěna na Tyršův stadion, ale v roce 1968 se vrátila na své původní místo. Přestavba a renovace kina proběhla v 2. polovině 50. let.

Stadion a kino byly vybudovány za ohromného nadšení, obětavosti členů i nečlenů a díky štědrosti příznivců, ústavů a stolních společností.

Na budovu kina měla navazovat budova tělocvičny. Projekt existoval již v roce 1928 a v roce 1947 byl vypracován nový. Bohužel ke stavbě monumentální 117 metrů dlouhé dvoupatrové budovy již nikdy nedošlo.

Kino bylo Tělocvičné jednotě Sokol navráceno s celým majetkem Krajským soudem v Ústí nad Labem pod j. č. 10393/91/21-20, rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. července 1993.

1. První vlastní sokolovna Sokola v Roudnici n. L. – dnes budova ZUŠ

2. Původní návrh sokolovny a stadionu architektů Fr. Strnada a Kamila Roškota z Prahy.

3. Staveniště stadionu pohledem z dnešní třídy T. G. Masaryka

Zajímavostí tohoto pohledu jsou budovy za budoucím stadionem. Jedná se o budovy okresní nemocnice, které v tomto místě stojí dodnes- vpravo pavilon chirurgie, hned vedle pavilon gynekologie a porodnice. Okresní nemocnici postavil v r. 1895 ing. Dr. Alois O. Samohrd.