Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi

Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč - bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici. S přípravou novoročního projevu má Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum, který je ale židovského původu. Goebbels ho nechává i s celou rodinou přivézt z koncentračního tábora rovnou do vůdcovy kanceláře. Čas běží a vůdce musí být do svého projevu zpátky ve formě. Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu… a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor. Můj vůdce v sobě spojuje příběh těch několika dnů, kdy se Hitler potácí ode zdi ke zdi ve svém sídle, a příběh profesorovy rodiny, která je stejně jako on uvězněna v koncentračním táboře a jejíž život se profesor snaží zachránit. Komedii tedy střídá drama, ovšem také v komediálních kulisách.