Počet obyvatel: 951
GPS lokalizace: 50° 21‘ 30.349“ N, 14° 20‘ 47.457“ E
Nadmořská výška: 200 m n. m.

Stručná historie obce

Obec Horní Beřkovice, nazývaná až do 17. století Běškovice, Beškovice či dokonce Boskovice, pochází ze 13. století. První písemná zpráva je z roku 1344, kdy na našem území vládl Jan Lucemburský. Obec patřila rodu Beškovců, starému vladyckému rodu, za jehož praotce je považován Smil z Cítova (mj. zakladatel kostela sv. Linharta v Cítově či kláštera augustiniánů na Pšovce) a v jejichž znaku byl bájný jednorožec.

Svůj název odvozují podle pověsti od vladyky Beše. Později ze začaly psát jako Hoření a posléze jako Horní.

Poté, co Beškovci, v té době reprezentováni bratry Janem, Albertem a Mikulášem, ztratili v 15. století panství, měnilo toto v rychlém sledu majitele,až jej získává rytíř ze Scheidleru. Ten v roce 1684 přestavuje beškovskou tvrz na zámek – základ pozdějšího barokního zámku postaveného hrabětem Hartigem na počátku osmnáctého století. Z významných rodů zde ještě sídlili Trčkové z Lípy či Desfours – Walderode.

Velmi důležitý je pro všechny, kteří hodlají uzavřít sňatek na památné hoře Říp, obecní úřad právě v Horních Beřkovicích. Zde si musí podat žádost a oddávajícím při svatebních obřadech je starosta obce Horní Beřkovice.

1. Rodný dům slavné české operní pěvkyně Klementiny Kalašové (1850-1889) nacházející se v areálu bývalého pivovaru. Klementina Kalašová byla slavnou mezzosopranistkou v Newyorské opeře, milovaná jak českými, tak i americkými hudebními nadšenci.

Ve stejném domě se také narodily její sestry: Marie (1852 – 1937), překladatelka a Zdeňka (1857 – 1924), malířka. Vlevo nad číslem popisným je od roku 1970 umístěna pamětní deska (viz. vložené foto). - foto 1A.

2. Pomník nad horní vrátnicí psychiatrické léčebny poblíž místa bývalé sochy sv. Jana Nepomuckého byl postaven na památku Klementiny Kalašové v roce 1970 ke 120. výročí jejího narození.

3. Zbytky někdejšího parostrojního pivovaru, jenž byl dle dostupných materiálů založen již v šestnáctém století (některé prameny uvádějí dokonce konec století patnáctého).

Po celou dobu byl vlastněn jediným vlastníkem – Kolegiální kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Za druhé světové války, od roku 1940, sloužil jako sklad wehrmachtu a po válce v letech 1945-1947 byl defi nitivně zrušen. Od té doby chátrá.

4. Erb Kapitulního pivovaru

5. Barokní zámek postavený hrabětem Hartigem v letech 1738 – 1756 na místě bývalé berkovské tvrze. Součástí zámeckého komplexu je i původní zámek vybudovaný na konci 17. století a sloužící dnes jako kancelářská budova. Ze zámecké výzdoby zaujmou sochy na štítech hlavní budovy – alegorie ročních období. Od roku 1891 je v areálu zámku psychiatrická léčebna. Z počátku sloužil ústav pouze k léčení duševně nemocných žen, ale dnes je léčebna určena pro oboje pohlaví a k dispozici je zde 587 lůžek.

6. Socha Antoinette.

V zámeckém parku, jenž byl na počátku 19. století upraven v anglickém stylu, se nachází socha ženy v životní velikosti truchlící na rakvičkou s dítětem, jíž tehdejší majitelé manželé Hartigovi nechali zhotovit na památku své dcery komtesy Antoinette, jež zemřela roku 1790. Socha pochází z dílny českého sochaře Františka Xavera Lederera. Původně stála na místě zvaném „U Ivana“. To, co předcházelo vzniku sochy, je jistě dojímavé – Hartigova dcera se zamilovala do „nešlechtice“ a jak to v takovýchto pověstech bývá, vše skončilo tragicky. Zemřela Antoinette i její dítě a zanedlouho potom i hraběnka Hartigová. Zajímavostí parku jsou i dva exempláře kaštanu jedlého – jedinečný výskyt v regionu Podřipsko a v Ústeckém kraji se nachází již jen na jednom místě.

7. Kostel sv. Václava se nachází v areálu psychiatrické léčebny. Dostavěn byl roku 1920 avšak vysvěcený a svému účelu sloužící byl až od roku 1942. V roce1959 byl pro údajnou malou návštěvnost zavřen. Oltář sv. Václava byl převezen do kostela v Ledčicích a bohoslužby přeloženy do ústavní kaple.

8. Společenská místnost léčebny využívaná pacienty Psychiatrické léčebny vznikla přestavbou kostela sv. Václava

9. Křížek u kapličky u dolní vrátnice psychiatrické léčebny byl postavený v roce 1853 jako díkuvzdání za uzdravení syna Luise hornobeřkovského pána, hraběte Františka Desfours – Walde Rode.

10. Máter Dolores. Plaketa umístěná na bývalé lékařské vile. Jedná se o představenou sestru řádu sv. Karla Boromejského. Boromejky pracovaly jako milosrdné sestry v psychiatrické léčebně.

11. Památník, který se nachází v lese nad hájovnou, se označuje pojmem „U Ivana“. Dnes již nikdo neví, proč toto označení nese.

Jedna z legend vypráví o tom, že jsou zde pochováni vojáci z napoleonských válek, neboť v těchto místech prý stával lazaret. Druhá, která vysvětluje i název místa, vypráví o tom, že v těchto místech stávala dřevěná vilka, kde v době napoleonských válek přenocoval ruský generál Ivanov. Po první světové válce zde byla sehrán Mahenův Jánošík za velké účasti lidu.

12. Křižovatka „U Prajze“ je křižovatkou cest vedoucích od Kostomlat (vlevo), Černoučku (uprostřed) a Beřkovic (vpravo) a dříve se nazývala „U Pruse“.

V pruských válkách raněný voják Karel Rott byl po bitvě u Hradce Králové (1866) převezen do Horních Beřkovic, kde ve Formanské hospodě v srpnu téhož roku zemřel. Měl být pochován v lese poblíž Mezihájí směrem k Černoučku. Později byl pískovcový pomníček s dřevěným křížkem přenesen na křižovatku Horní Beřkovice - Kostomlaty - Černouček a tak i vznikl název křižovatky „U Prajze“. Bohužel pomník se, na rozdíl od jména křižovatky, nedochoval (jak vypadal můžeme zjistit jen z některých starých pohlednic, například z roku 1921).

13./14. Asi 2,5 kilometru za obcí, v lesích mezi Horními Beřkovicemi a Spomyšl, se nachází židovský hřbitov, nejspíše ze 17. století. Je zde k vidění nemálo náhrobních kamenů s nápisy, které lze ještě přečíst.

15. Pomníky obětem 1. a 2. světové války. Jedná se prakticky o tři památníky: vlevo obětem druhé světové války, uprostřed první světové války a vpravo vojákům Rudé armády, jež se podílela na osvobození Československa.

16. U bílého křížku.

Památník z roku 1855 připomínající záchranu života císaře Františka Josefa I. Dle kroniky projížděl v kočáře obcí, přičemž se kočímu splašili koně. Údajně se je podařilo zastavit za obcí tam, kde stojí bílý křížek (dnes na konci obce, směrem na Mělník).