Počet obyvatel: 83
GPS lokalizace: 50° 27‘ 42.962“ N, 14° 18‘ 4.078“ E
Nadmořská výška: 165 m n. m.

Stručná historie obce

Brzánky jsou vsí na svahu kopcovitého pásma podle pravého labského břehu. Původ jména je objasňován několika způsoby – např. že zde „brzo rostou jarní rostliny“, nebo že se odsud „brzo dojde k brodu“. Věrohodnější výklad je patrně od spojení „ves brzanů“ - Brzany, tj obyvatel brd (vrchů). Pro nepatrnost obce se pak vyvinul zdrobnělý název – Brzánky. První zmínku o obci nalezneme ve výpisu statků roudnického kláštera v roce 1338. O rané existenci svědčí i výpis z kapituly vyšehradské z roku 1060, v níž se uvádí, že Brzánky byly povinovány jí odvádět ročně 6 věder vína.

Ves patřila od počátku k statkům roudnickým – klášteru augustiniánů, kladské fi liálce tohoto kláštera, od husitských válek byla trvale k světským majetkům roudnických vlastníků, v 16. století Rožmberkům a po sňatku Polyxeny z Pernštejna se Zdeňkem Vojtěchem z Lobkowicz až do ukončení patrimoniální správy jí spravuje tento významný český rod. Pro svou výhodnou polohu na jižních svazích u řeky Labe zde vždy byly pěstovány náročnější plodiny – vinná réva, chmel, jahody či švestky.

1.-4. Na fotografi ích vidíme ukázky ze zachovalé lidové architektury. Na prvním snímku je část hrázděné s stodoly u č. p. 10, obrázky 2. a 3. ukazují dům č. p. 18 ve stavu z počátku minulého století a dnes. Poslední snímek představuje dům č. p. 22.

5. Obecní úřad v Brzánkách.

6. Pohled na labské údolí v roce 1934. V popředí brzánské vinice, v obci je centrálním motivem Ulrychův statek. Polohu vsi navíc umocňuje vzdálená silueta Řípu na obzoru.

7. Lis. Osamělá budova, ve které byl umístěn vinařský dubový lis, ztvárněný mj. Karlem Rozumem na jeho kresbě. Budova též sloužila jako místo tanečních veselic a hostinec, jak je patrno ze zachovalého nápisu „U LISU“ na štítu domu.

8. Každoročně postihovaly Brzánky jarní povodně. Již v 18. století zde byly vystavěny hráze, které měly za úkol odvádět vodu valící se od Štětí a ledové popukané kry zpět do řečiště. Tyto hráze se však při povodni 6. září 1890 protrhly a musely být znovu obnoveny. Zásluhu na tom měl císařský místodržící hrabě František Thun z Hohensteinu. Vděční obyvatelé mu na začátku hráze nechali postavit pomník. Je třeba podotknout, že hráz byla znovu obnovena ještě v roce 1904 a po povodních v roce 2002.

9. Č. p. 17 „U Marků“ – budova, ve které byl umístěn hostinec a obchod a která byla v třicátých až padesátých letech minulého století místem ochotnického divadla.

10. Sovice (278 m) je izolovaným, částečně zalesněným vrchem Úštěcké pahorkatiny a jednou z nejkrásnějších viničních hor.

Píše o ní urbář roudnického panství již v roce 1592: „Winicze Sowiczská. Polozoenim nad wodau Labj… nade wsy Vetlj, wrchu dosti spanilym, lesem dobrym naskrze jest vysazena, przi ni lis k dielanj wina wnowie udielany…“ na vinicích je písčitá půda a díky ní nebyla stižena invazí mnišky révokaze, jež propukla v celé Evropě v polovině 19. století, neboť révokaz tuto půdu nesnese. A tak na rozdíl od jiných průmyslových vinic se zde setkáváme se sazenicemi pravokořennými a ne štěpovanými. Vinice získal po restituci v roce 1993 zpět rod Lobkowiczů a dnes hospodaří téměř na 70 ha vinic. Typickými odrůdami jsou zde sylvánské zelené a svatovavřinecké. O roudnických vínech napsal již v roce 1934 Karel Čapek: „… roudnické jest nejlepší z nejlepších vín, která u nás dozrávají: ušlechtilé, nevyrovnatelně bohaté, krásně plného těla a tajemné vůně, zkrátka hluboké a vážné víno. Nic pro větroplachy, ale pro zralé lidi, kteří dovedou ocenit zvláštní důstojnost a jemnou melancholii takového vína…“

Na bližší údaje o tomto vrchu, dnes dosti významném pro roudnické vinařství, lze nalézt na stránkách této knihy např. o obci Vetlá.

11. Vinice v Brzánkách se po letech opět začínají, byť v malém měřítku, obnovovat.