Počet obyvatel: 408 GPS lokalizace: 50°21’36.775”N, 14°12’58.295”E Nadmořská výška: 220 m n. m. Stručná historie obce Obec, jejíž název vznikl pravděpodobně podle místa založení „v březovém háji či porostu“, patřila původně pražským knížatům. Dokladem o osídlení již v dobách počátku křesťanství mj. dokládají i archeologické vykopávky z roku 1911. V roce 1057 věnovala knížata ves kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích a tato darovací listina je také první písemnou zmínkou o obci. Další písemný údaj o počátcích dějin obce nacházíme v roce 1294, kdy již patřila pražskému řádu Templářů. Později přešla do rukou pražských arcibiskupů a po husitských válkách jí vlastní drobná šlechta – připomínají se vladykové Jetřich z Břízy a Jeroným Makovský z Břízy.V první polovině 17. století odkoupila obec Polyxena z Pernštejna a přičlenila ji tak k roudnickému panství rodu Lobkowiczů. Vrchnostenskou, patrimoniální správu tohoto rodu nahradila v polovině 19. století státní správa. 1. Pohled na část návsi zachycuje vpravo schody kolem bývalého hostince „U Bulantů“, uprostřed statek č. p. 11, vlevo bývalý obchod „U Hofmannů“ a ještě více vlevo správní budovu statku č. p. 2. Rovně vedoucí silnice směřuje na Velvary, vlevo odbočuje na Straškov. 2. Statek č. p. 11 se zachovalým renesančním štítem. V současnosti je zde umístěna tiskařská manufaktura fi rmy Bohemia Paper, s. r. o. vyrábějící např. osobní pozvánky na zakázku, a to i pro takové zákazníky jako jsou anglická královna či český president. 3. Před postavením sokolovny cvičili Sokolové na dvoře statku č. p. 11, jehož majitelem byl Gustav Andres. 4. Zdroj vody byl pro obec životně důležitý. Nová obecní studna byla na návsi vyhloubena v roce 1907. Voda se objevila až v hloubce 72 m. 5. Dvojtřídní obecná škola byla chloubou obce. 6. Vedle školy byla postavena i nová sokolovna. Za její stavbou stál Gustav Andres. 7. Průmyslovou výrobu v obci zastupovala cihelna při komunikace směrem na Velvary. Hlavní pracovní náplní místních obyvatel však bylo vždy zemědělství. Dodnes se zachoval chov dobytka v místním kravíně. 8. Boží muka ve směru na Radešín jsou již obrostlá bujnou vegetací. 9. Boží muka jsou dodnes nejen ozdobou krajiny, ale i dobrým orientačním bodem. 10. Při vjezdu do obce směrem od Roudnice n. L. stojí památný, chráněný dub. 11. Na návsi nalezneme malou kapličku se zvoničkou neznámého zasvěcení, která neukrývá ani obraz žádného světce. 12. Prostor starého opukového lomu na konci obce ve směru na Straškov se stal nalezištěm slovanského pohřebiště z počátku 11. století. 13. Budova obecního úřadu v obci byla postavena v letech 1905 – 1910 14. Tragické události v této podřipské obci připomínají pamětní desky na budově sokolovny. Větší deska připomíná 29 obětí 1. světové války, menší pak jsou připomínkou významných občanů obce, vlastenců a členů tělocvičné jednoty Sokol manželů Gustava a Jiřiny Andresových. Jejich osud bude věčnou připomínkou hrůzovlády fašistického Německa v letech 1939 – 1945 na území Protektorátu. Podřipsko bylo zařazeno do obrovského okresu Kladno a neomezenou moc nad regionem převzalo kladenské GESTAPO. Němci věděli, že SOKOL sdružuje české vlastence a snažili se jeho činnost omezovat. Přesto vznikla rámci Sokola vlastní odbojová organizace s názvem „Jindra“. Odbojovou činnost na Podřipsku vedl statkář ve Bříze a majoritní akcionář mlékárny v Bohušovicích Gustav Andres. Po nástupu nového říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1941 začala nejrozsáhlejší protisokolská akce. Zatčeno bylo 900 vedoucích činovníků z Čech a Moravy, kteří byli internováni nejprve v Malé pevnosti v Terezíně a poté odvezeni do koncentračního tábora Osvětim. Po válce se domů vrátilo pouze 68 z původně zatčených a uvězněných. Zvláště krutý konec přichystalo GESTAPO statkáři Andrejovi z Břízy a jeho manželce.Zatímco na Jiřinu Andresovou čekala smrt s ostatními podřipskými Sokoly v Osvětimi, její muž byl souzen v berlínské věznici Ploetzensee. Proces proti „Andresovi a společníkům“ skončil popravou tohoto statečného muže 8. září 1943.
|