Židovský hřbitov v Roudnici nad Labem se nachází v západní části dnešní Třebízského ulice. Jeho umístění v této lokalitě si vyžádala stavba kapucínského kláštera a s tím související přestěhování židovského obyvatelstva z osady zvané „Koňský trh“ do prostoru za takzvanou „Hasskou bránu“. Byl založen roku 1613 a byly sem přemístěny náhrobky ze staršího zrušeného hřbitova u Koňského trhu. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z počátku 17. století. Pohřbívalo se zde až do roku 1890 a je zde pochováno více než 1700 nebožtíků.

Posledním rabínem zdejší židovské komunity byl profesor Richard Feder, který zemřel roku 1970 v Brně a je zde i pochován. Hřbitov je majetkem Federace židovských obcí České republiky.

Zdejší hřbitov je připomínkou rozsahu a stáří židovského osídlení v Roudnici nad Labem. Místní židovská komunita nutně potřebovala místo, kde by pohřbívala své mrtvé. Vždy se snažili, z náboženských důvodů, získat pozemek do vlastnictví.

Na hřbitově nacházíme hroby ze začátku 17. století – z doby založení hřbitova. Hroby jsou typu „stéla“, tedy desky kolmo zapuštěné do země. Hroby typu „tumba“ se zde nenalézají. Náhrobky se nacházejí u nohou pohřbeného, takže nápis je vyryt do západní části kamene a hlava nebožtíka směřuje k východu.

Náhrobní kameny zhotovovali jak židovští, tak i křesťanští kameníci. Mnohé epitafy se stylově shodují s náhrobky okolních židovských hřbitovů, což patrně dokládá totožnou kamenickou dílnu, která působila v oblastech severně od Prahy. Téměř všechny staré náhrobky jsou zhotoveny z pískovce. Zcela zvláštní význam má obsah epitafů, které představují většinou jediný doklad o místní židovské obci. Téměř vždy zde nalezneme jméno zemřelé osoby, jejího otce a titul (u provdaných žen také jméno manžela). Je zde také datum úmrtí a někdy i den pohřbu. Část textu představuje vyjádření smutku pozůstalých, zásluhy pohřbeného o židovskou obec, dále přání vztahující se k posmrtnému životu nebožtíka a dobrořečení. Často jsou texty veršované, obohacené symbolickými vyjádřeními a přirovnáními.

Zajímavé jsou také reliéfy, které se objevují na některých nejstarších náhrobcích. Reliéfy zobrazují jak tradiční židovské symboly (Davidova hvězda, koruna jako znak tóry, vinný hrozen jako znak moudrosti a plodnosti, pokladnička jako znak dobročinnosti) tak rodové symboly.

Některé symboly se vztahují k povolání nebo jménu. Nápisy na náhrobcích do 19. století jsou pouze hebrejské, od poloviny 19. st. se objevují nápisy hebrejsko-německé, později hebrejsko-české.

O židovský hřbitov se starala místní židovská komunita. Po druhé světové válce, následkem nacistického holokaustu, začal hřbitov chátrat a zarůstat. Údržby a ochrany se hřbitov nedočkal ani v době komunistické diktatury. Rozpadla se ohradní zeď, byla rozbita vstupní brána a náhrobky byly vandaly povaleny a rozbity.

V polovině devadesátých let se začalo s rekonstrukcí. Celý hřbitov byl zbaven náletových dřevin, ohradní zeď byla opravena a byla osazena i nová vstupní brána. Židovský hřbitov v Roudnici nad Labem je běžně veřejnosti přístupný.

1. I když se uvádí jako místo položení starého židovského hřbitova lokalita Třebízského ulice, kde je i hlavní vchod, je možné do jeho prostoru vstoupit nově upravenou brankou z Farského ulice nedaleko zimního stadionu.

2. Typický příklad staršího stélového židovského náhrobku s hebrejským písmem.

3. Detail stélového kamene.

4. Pohled na jedno z polí hřbitova od západu.

5. Svažitá pole hřbitova při pohledu od spodní brány.

6. Novější náhrobky se svým tvarem i velikostí liší od těch starších. Na snímku je možné toto porovnat.

7. Hřbitovní pole se dosti ostře zvedá ve svahu proti Farského ulici.

8. Podzimní výhled z pod opadaných stromů na Zálabí.