Výstavnější domy, humanitní i veřejné stavby se v počátku 20. století stavěly především na volných prostranstvích kolem kaple sv. Viléma. Na západ od ní zakoupila tehdejší reformovaná církev evangelická stavební parcelu s úmyslem postavit zde kostel a faru pro farníky tohoto vyznání, kterých bylo v té době v samotné Roudnici n.L. více jak 800.

Roudnice nad Labem se stala již v době husitské centrem husitského Podřipska a zůstala jím i v následujících obdobích. Síla evangelického přístupu k řešení obecných otázek se projevovala i v počátku 17. století, v období Bílé hory. A tak po Bílé hoře jsou s českými pány popraveni a umučeni všichni roudničtí měšťané podílející se na odboji – například i roudnický primátor Burian Kochovec byl umučen a pohřben pod šibenicí. Ani toto, ani další pronásledování evangelíků na Podřipsku je nedokázalo umlčet. I když po vydání tolerančního patentu Josefem II. bylo v českých zemích povoleno vyznání luteránské a helvétské byla cesta ke sjednocení evangelíků dlouhá. O obnovu reformované církve v Roudnici n.L. a Podřipsku se zasloužil v roce 1868 i v nedalekých Krabčicích žijící Jan Karafi át (kněz, autor „Broučků“). Vyústěním bylo v podstatě vytvoření Českobratrské církve evangelické v roce 1918.

I když koupě pozemku proběhla již v roce 1904 došlo k zahájení stavby budovy kostela až 30. července 1908. Ukončení prací během jednoho roku umožnilo otevření kostela pro věřící veřejnost již 10. října 1909. Kostel projektoval architekt Kuhlmann a vlastní stavbu provedl roudničtí stavitelé Jaroslav Kohlík a Hádl.

Pro zajímavost uvádíme, že na fotografi ích, v dokumentech Městského úřadu v Roudnici n.L. i některé odborné literatuře se jako architekt uvádí O. Kuhlmann (tedy Otto). Ten se zcela jistě podílel na návrhu evangelického kostela v Táboře či Přerově. Encyklopedie architektů… i některé další zdroje uvádějí jako architekta Č. Kuhlmanna . Také ve stavebnících je shoda pouze ve jménu Jaroslava Kohlíka. Ostatní informační materiály o dalších buď mlčí nebo uvádějí jména Hádl či Stanislav Plechatý.

Kostel byl zatím bez věže, ta byla dostavěna až v roce 1938, a také stavba fary byla odložena na pozdější dobu a dodnes nebyla realizována (jak měla budova fary vypadat se můžeme přesvědčit na pohlednici z roku 1908). Budova je obdélníkového půdorysu s vystupujícími přístavky v bocích průčelí a věží v jihozápadním nároží. Architektonicky je řešena stylově různorodě. Věž je stavebně odlišná. Je v podstatě nízká, v kubusu tvarově románská. Zakončena je třístupňovou cibulovitou měděnou střechou.

Ve věži byly umístěny 3 zvony popisované jako „velký, střední a malý“. Malému se také přezdívalo „benjamin“ a byl věnován 20. výročí vniku republiky a v tomto roce také na věž umístěn. Po vytvoření protektorátu byl všechny tři zvony sejmuty a odvezeny do Německa. Po skončení 2. světové války byl při pátrání po uměleckých památkách nalezen jeden z nich v Hamburku – právě ten nejmenší „benjamin“. Byl umístěn zpět do věže a dodnes svolává farníky na bohoslužby.

Vlastní budova kostela je v podstatě secesní se skromnou barokizující výzdobou. Vysoká sedlová střecha přechází v průčelí v polovalbový segment navazující na mírně vypouklý trojosý rizalit. Tato část stavby je architektonicky nejvýraznější. Ve její spodní části zaujme hrubá rustika, jinak je celé průčelí omítnuto. V přízemí jsou tři nízká oblouková okna, v patře pak dominují tři trojdílná vysoká obdélníková a nad nimi opět tři čtvercová. Mezi vysokými a čtvercovými okny je trojice štukových kartuší. V prostřední z nich je umístěn kalich – symbol evangelické víry. Do kostela se vchází dvěma vchody umístěnými po obou stranách rizalitu. Mají jednoduché profi lované ostění nad nímž jsou barokizující kartuše. Ostatní plocha průčelí je hladké a volná s pouze dvěmi vlomenými oválnými malými okny ve výši patra. Postraní zdi, západní a východní, jsou prakticky bez ozdob a pouze prolomeny třemi trojicemi úzkých vysokých oken.

Samotný charakter stavby je podtržen jen několika nápisy z Písma a reliéfem Mistra Jana Husa mezi střední řadou oken rizalitu. Vnitřní vybavení kostela je skromné, tak jako ve většině obdobných sakrálních evangelických staveb.

1. Pohled na Chrám Českobratrské církve evangelické od severovýchodu. Poskytuje nám dobrý přehled o některých stavebních prvcích. Zejména je velmi dobře patrná třístupňová báňovitá střecha věže s měděným, povrchem, valbový segment střechy nad průčelím budovy i samotný obloukovitě vystupující rizalit. Také pohled na východní stranu ukazuje na rozmístění oken.

2. Věž kostela postavená v roce 1938. V robustním zdivu jsou pod střechou prolomena na každé straně malá okna v prostoru umístění zvonu. Je zde také dobře znatelný přechod čtyřbokého tvaru věže a prvního stupně střechy do osmibokého půdorysu druhého a třetího střešního stupně.

3. Čelní pohled na severní průčelí kostela narušuje lampa veřejného osvětlení. Jinak je zde ale velmi dobře viditelná přízemní kamenná rustika mezi dvěma vchody. Vrátka v pravé části snímku vedou do malé zahrady obklopující kostel. Spolu s ní činí zastavěná plocha tohoto objektu 535 m2.

4. Detailní pohled na rizalit - část stavby předstupující před fasádu v celé výšce budovy – jakoby umocňoval mohutnost tohoto objektu. Dobře viditelné jsou husitský kalich v horní kartuši i reliéfní kovová deska s podobiznou Mistra Jana Husa.

5.-6. Vchodové dveře do Chámu ČCE v severním průčelí nad sebou nesou v barokizujících kartuších nápisy.

7. Kolorovaná pohlednice z počátku 20. století ukazující zamýšlenou stavbu, ze které nebyla fara (vpravo od věže) nikdy realizována.