Počet obyvatel: 905
GPS lokalizace: 50° 21‘ 49.614“ N, 14° 14‘ 58.752“ E
Nadmořská výška: 220 m n. m.

Stručná historie obce

Obec Straškov – Vodochody vznikla spojením dvou sousedících obcí k 1.lednu 1950. Toto spojení zůstalo zakotveno i v názvu a nedošlo naštěstí ke změně v tehdejší době navrhované – na jednotný název Švermov. První písemné zmínky o Vodochodech pocházejí již z roku 999, kdy jsou jmenovány, společně s jinými obcemi, v darovací smlouvě Boleslava II. Ostrovskému klášteru. Vodochody, rozdělené jako v té době řada jiných obcí na díly, vlastnila řada majitelů. A tak mezi vlastníky nacházíme pražské biskupství, templáře, augustiniánský klášter v Roudnici, pány ze Žižic a od konce 16. století Viléma z Rožmberka a rod Lobkowiczů, kterým také v roce 1850 končí vrchnostenská správa obce a je nahrazena správou státní.

Straškov je obcí připomínanou poprvé písemně až v roce 1271. Dle archeologických nálezů ji však zcela jistě můžeme řadit mezi nejstarší na Podřipsku. Její název je možno odvodit od slova „strážiti“, což může potvrzovat i dříve používaný název Strážkov. Druhý přístup se opírá o starou pověst:

Kníže Václav zde v 10. století projížděl se svojí družinou a jeho kůň začal náhle kulhat. Kníže kázal zastavit, zavolal svého kováře a nařídil mu „ sraž kov“ (sundej podkovu). Kovář tak učinil, ale kůň kulhal ještě více, a tak po krátké době kázal kníže znovu zastavit a kováři poručil „vraž kov“. Tak tedy vznikly podle pověsti názvy dnešních sousedních obcí Straškov a Vražkov. Ves Straškov patřila v počátcích pražským kanovníkům, posléze pražským arcibiskupům. Od přelomu 16. a 17. století však přináleží roudnickému panství, ve kterém vydržela v patrimoniální správě rodu Lobkowiczů do roku 1850.

1. Kostel sv. Václava pochází ze 13. století. Již ve 14. století byl farním. Gotická budova je z lámaného pískovce.

2. Zvonice stojící východně mírně ve svahu od kostela sv. Václava. Jistě pochází s dob stavby kostela, později byla upravována do současné podoby.

3. Boží muka ve Straškově na křižovatce na Břízu a na Louckou byla ve velmi zuboženém stavu. Opravena byla za pomoci fi nančních příspěvků z Evropské unie v roce 2005.

4. Památník obětem světových válek byl ve Straškově postaven na místě bývalého legionářského pomníčku. Ten byl odhalen 10. června 1928 k 10. výročí vzniku republiky. Nový pomník je věnován nejen oněm 12 obětem z let 1914 – 1918, ale i sedmi obětem z druhé světové války – občanů Straškova a seržantovi Rudé armády, který zemřel 11. května 1945.

5. Parní vlak na straškovském nádraží. Jízda je oblíbenou atrakcí o řipské svatojiřské pouti, kdy přepravuje návštěvníky na trati Praha Masarykovo nádraží – Libochovice a zpět.

6. Letní koupaliště – oblíbené místo občanů místních i z okolí.

7. Chov koní ve Straškově je rozšířen v několika stanicích. V jezdeckém areálu si můžeme domluvit i vlastní vyjížďku na koni.

8. Přes Straškov protéká potok Čepel. Zde vidíme jeho tok v okolí letního koupaliště, odkud směřuje k další podřipské obci – Vražkovu.

9. Čepel pramení v části Vodochody v severovýchodním cípu obce a je opatřen zděnou studánkou. Z nadmořské výšky 209 m klesá, zásoben 34 přítoky, aby se po 19 km vlil ve výšce 150 m n. m. u Doksan do Ohře. Pramen označil Vlastivědný spolek Říp z Roudnice n. L.

Ve studánce pramene voda nikdy nezamrzá a trvale v ní žijí ryby. Ještě donedávna sloužil tento pramen jako zdroj pitné vody pro místní občany. Samotný potok měl v historii více jmen. Říkalo se mu Cipla, Cipelka, ale také prostě Voda či Řipel, Řipský potok a v němčině Zipiel. Nejrozšířenějším názvem je však Čepel, vzniklý ze staročeského „cipla“, což označuje tepnu nebo žílu.

Podle pověsti je na dně pramene mlýnské kolo (balvan), které odděluje pramen od velkých zásob podzemní vody. Při vzedmutí vzedmutí podzemních zásob vody se mlýnské kolo nadzvedne a voda se valí do širokého okolí. Pamětníci udávají v prvních letech po 1. světové válce vzedmutí pramene až do výše 5 m.

10. Také ve Vodochodech je postaven pomník obětem obou světových válek. Byl původně věnován 12 občanům Vodochod padlým v prvním konfl iktu. Odhalen byl 1. srpna 1926. Po druhé světové válce byl v patě obelisku doplněn o destičku se jménem spoluobčana zahynuvšího v koncentračním táboře Buchenwald.

11. Ve vodochodech č. p. 5 se narodil Václav Renč, český prozaik, dramatik a překladatel. Deska na jeho rodný dům byla umístěna 23. listopadu 1991.

Studoval na Karlově universitě obory fi - losofi cké a lingvistické. Od roku 1927 přispíval do Studentského časopisu (pseudonym Jarka Štít). V roce 1936 byl promován na doktora fi lozofi e. Po válce pracoval jako šéfrežisér Mahelovy činohry v Brně. V roce 1951 je zatčen a ve vykonstruovaném procesu s tzv. „zelenou internacionálou“ odsouzen na 25 let. Po věznění ve Znojmě, Litoměřicích, na Pankráci a v Leopoldově byl po 11 letech propuštěn. Zemřel v Brně 30. dubna 1973.

12. Hotel Amálka je nově zbudován v jednom ze zachovalých domů na vodochodské návsi.