Rozvoj každého města je dán, mimo jiné, i množstvím komunikací přes něj vedoucích. Bylo tomu tak i u Roudnice, která využívala brodu přes Labe, k němuž se sbíhaly obchodní cesty. V průběhu let zajisté vznikaly myšlenky o přemostění toku, vzhledem k různým faktorům nerealizovaným.
Spojení obou břehů Labe kamenným mostem bylo výrazným počinem pražského biskupa Jana IV. z Dražic v době, kdy počalo budování augustiniánské kanonie v Roudnici. Ze svého pobytu v tehdy papežském Avignonu přivedl sebou Mistra Viléma s pomocníky, kteří v roce 1333 – 1334 vystavěli dva kamenné pilíře a jeden mostní oblouk mostu. Poté v práci pokračovaly české kamenické hutě a tak byl most, jeden z prvních čtyř kamenných v Čechách, roku 1340 dostavěn. Význam města tím zcela jistě výrazně stoupl.

V průběhu let most dokázal odolávat přírodním pohromám, povodním i ledovým krám. Byl péčí vlastníků města opravován (např. za Karla Dubanského z Duban, Kryštofa Tarnowského). Největší katastrofou, v podstatě nenapravitelných následků, se pro něj však stalo období třicetileté války, kdy byl poničen jak stavovskými, císařskými, saskými, tak i švédskými vojsky generála Bannery, která most defi nitivně zničila. Opravy plánované Václavem Eusebiem z Lobkowicz, ke kterým byli přizváni například i Carlo Lurago a Antonio Porta, byly zmařeny tím, že kníže z Lobkowicz upadl v nemilost u císaře. To znamenalo i omezení fi nančních prostředků a pozastavení veškerých stavebních aktivit. Téměř 300 let pak „zdobilo“ pravý břeh Labe pouze torzo jednoho oblouku. I to bylo nakonec zbořeno při stavbě nového mostu v letech 1906 – 1910.

Je samozřejmé, že zejména moderní doba přinesla potřebu opětovného spojení obou břehů Labe. První návrhy byly podány již v roce 1894, ale skutečný přelom nastal až v roce 1901, kdy byly schváleny návrhy na stavbu mostu s jezem. Po dořešení fi nančních a pozemkových otázek bylo v roce 1906 přistoupeno k realizaci stavby, která spojovala, kromě překonání vodního toku také splavnění Labe stavbou jezu, kanálem pro lodě se zdymadlem a vorové propusti. Přípravy započaly v květnu 1906 a se samotnou stavbou bylo započato v červenci téhož roku. Po stavbě pilířů, při nichž byl ze dna vyzdvižen i pískovcový znak zakladatele kamenného mostu Jana IV. z Dražic, byla 28. prosince 1908 položena první 82 m dlouhá a 240 tun těžká mostní konstrukce. Předpokládané dokončení mostu k 28. září 1910, tedy svátku sv. Václav, bylo splněno a most byl předán k užívání v neděli 2. října 1910 při slavnostním shromáždění na nájezdové rampě z roudnického náměstí.

Architektem mostu byl arch. František J. Sander (úplnou skicu mostu předložil již v roce 1902), inženýrskou část navrhl ing. Břetislav Tolman. Ten byl také pověřen vedením stavby. Návrhy na železnou konstrukci vypracovala Pražská mostárna bratří Prášilů. Na provedení se podílely i další fi rmy. Podnikatelská fi rma A. Lanna a roudnická stavební fi rma Stanislava Plechatého se stavitelem Brodským provedli stavbu pilířů a levého předmostí. Žula pocházela ze schwarzenberských lomů a od fi rmy Pollack. Zámečnické práce zhotovil R. Šimůnek z Prahy, zábradlí pochází z roudnické dílny A. Čížka. Tesařské práce byly zadány pražskému mistru V. Hodkovi a roudnickému Č. Vydrovi. Dlažební práce, včetně dodání štěrku na vozovku dodal dlažební mistr V. Hiecke a nátěry mostu provedla fi rma Tomáš a Profes z Prahy a lakýrník A. Sedláček z Roudnice n. L. Jen pro zajímavost uvádíme, že na stavbě mostu bylo odpracováno všemi pracovníky 337 000 pracovních dnů. Maximální počet současně zaměstnaných osob byl 676. Náklady na most měly dosahovat výše 1 260 000,- korun, ale oproti rozpočtu, jak je i dnes zvykem, byla tato částka překročena a činila 1 380 000,- korun. Polovinu sumy představovala cena železné konstrukce (669 000,-; navýšení u ní představovalo 86 000 proti záměru). Zdymadla, která byla nedílnou součásti tohoto projektu stála daleko více – 3 500 000,- korun.

A závěrem několik základních technických dat. Délka mostu je od počátku nájezdové rampy na vyústění z Karlova náměstí do konce silniční pravobřežní rampy na křižovatce silni do Vědomic a Kyškovic 1134,40 m. Délka vlastní mostní konstrukce je pak 369,40 m a váha 1209 tun. Klesání mostu je 12 0/00 od města k severu. Šířka vozovky, původně štěrkové je 5 m, chodníky byly původně z dubových fošen 5 cm silných a 1,5 m dlouhých. Nejvyšší dovolené zatížení mostu je 400 kg/m2 (pozn.: toto zatížení bylo stanovena na základě předpisu ministerského nařízení z roku 1892 pro mosty II. třídy a zajímavé jsou jeho ekvivalenty – „tlačenice lidí 400 kg/m2, nebo vozy o váze 6 000 kg nebo 1 vozidlo o váze 10 0000 kg nebo parní válec střední velikosti vážící při plném vystrojení 13 300 kg“).

1. Poslední zachovalý oblouk mostu byl zbořen mezi lety 1906 – 1908 při stavbě nového železného mostu přes Labe. V posledních letech svého trvání sloužil jako sklad dřeva.Na fotografi i je znatelný masivní mostní nábřežní pilíř a oblouk prvního pole kamenného mostu ze 14. století.

2. Jeden z kamenů mostní konstrukce nalezený při opravách jezů v roce 2005.

3. Také další fotografi e představuje objevený fragment z původního kamenného mostu – dřevěný trám, který byl vytažen z říčního dna také při opravě jezů. Oba dva prezentovaní předměty spolu s dalšími můžete shlédnout v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem.

4. Na zdi lemující nájezdovou plošinu je vsazen pískovcový znak zakladatele mostu pražského biskupa Jana IV. z Dražic.

Byl objeven při stavbě starého mostu a na památku této významné osobnosti umístěn na obvodové zámecké zdi nového mostu. V roce 2001 byl nahrazen kopií z míšenského pískovce stejně jako původní. Originální kamenný znak byl restaurován třebenickým akad. sochařem Liborem Pisklákem a nyní je uložen v ambitech Chrámu Narození Panny Marie v Roudnici n. L.

5. Nový most překonává vodní tok přibližně v místě bývalého kamenného mostu. Nejprve překonává silniční komunikaci a železniční trať – přemostění navrhl J. Kolář – poté plavební kanál a samotné koryto řeky. Toto přemostění navrhoval Ch. Procházka.

6. Pohled na konstrukci mostovky ukazuje všechny čtyři říční pilíře. Další čtyři jsou pozemní včetně nájezdové rampy a zakončení silničního náspu na pravém břehu Labe. Jak pevná byla tao konstrukce a jak kvalitně byla odvedena práce jsme se mohli přesvědčit i při „pětsetleté vodě“ povodní v srpnu roku 2002. V té době roudnický most, jako jediný mezi Mělníkem a Děčínem, odolával přívalům Labe a byl průjezdný.

7. Současně se stavbou mostu bylo realizováno schodiště, spojující mostní komunikaci s ulicí probíhající pod ní a vedoucí od Chrámu narození panny Marie k nádraží.

8. Domek pro výběrčího mýtného. Původně prosklené okénko výběrčího mýta bylo po druhé světové válce zazděno.

Na vnitřních stěnách výklenku jsou umístěny 3 desky se jmény obcí, organizací a osob, které se na výstavbě mostu podílely. Na levé desce je poděkováno, mimo státu, kraje a okresu také 5 pravobřežním obcím (Vědomice, Černěvec, Chodouny, Kyškovice a Vetlá) a knížeti Ferdinandovi Zděňkovi z Lobkowicz a 39 občanům vědomickým. Prostřední nese jména fi rem podílejících se na výstavbě mostu a pravá deska vyjmenovává obecní radu města Roudnice n. L. v době otevření mostu.

9. Nábřežní pilíř na levém břehu Labe na sobě nese na západní straně v pískovci provedený znak Roudnice nad Labem, na straně východní je pak reliéfní znak s českým lvem – symbolem Českého království.

10. Naproti mýtnému domku stojí socha Čechie, které u nohou leží lev třímající v tlapách český znak. Tento symbol postavení Roudnice n. L. na tehdejší národnostní česko-německé hranici zhotovil sochař M. Havlíček. Původně stála socha na šest metrů vysokém dříku, který byl později z důvodu bezpečnosti odstraněn.

11. Neodmyslitelnou částí labského přemostění je vorová propust. Svůj účel přestala plnit při ukončení plavení vorů po Labi, ale i dnes je plně využívána. Konají se na ní klání vodáků na „divoké vodě“ nejen v rámci České republiky, ale i v evropských a světových soutěžích.