Počet obyvatel: 13 538 (s místní částí Podlusky)
GPS lokalizace: 50° 25‘ 26.655“ N, 14° 15‘ 37.085“ E
Nadmořská výška: 195 m n. m.

Stručná historie obce

Osídlování lokality dnešního Roudnicka se soustředilo od prvopočátků do blízkosti labského brodu. Zde přes řeku přecházela tzv. Lužická stezka, významná cesta z Prahy do Horní Lužice. První písemné zmínky se vztahují k v té době existujícímu biskupskému dvoru a pocházejí z let 1167 a 1176. Vznik města se klade do období před rokem 1239 i když některé zprávy se opírají o opis zakládací listiny z roku 1610 a kladou vznik města do roku 1237. Jedná se však o fakt vykazující některé formální nedostatky.

Svůj název odvozuje Roudnice od pramene železité „rudné“ vody, prýštící pod místním kostelem. Podobu vznikající obce předurčil tak jako na jiných místech terén. Zde se rozmach obce soustředil nejprve v úzkém pruhu na levém břehu Labe. To tvořilo zcela přirozenou hranici chránící před nepřátelskými vpády ze severu. Toto první osadní místo bylo až do roku 1378 zcela dostačující i přes narůstající počet obyvatel obce. Postupné pozdější rozšiřování probíhalo k jihu mezi dva ostrohy, na jednom z nichž stál hrad. Samotné město bylo ale stále neopevněno. Nejprve se rozhodl jej opevnit biskup Tobiáš z Bechyně a na základě povolení krále Václava II. obehnal Roudnici dřevěnou palisádovou hradbou. V roce 1378 bylo arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi zbudováno Nové město roudnické, obehnané již kamennou hradbou se čtyřmi branami (pátou se stala mostecká věž). Tato řešení, kdy kolem náměstí vyrůstaly nové domy a ulice, předurčilo další vývoj města. V 17. a 18. století vyrostly v Roudnici významné stavby – zámek, špýchar, zvonice, pivovar, mlýn, kaple a jiné stavby.

Polovina 19. století znamenala prudký rozmach společenského i průmyslového rozvoje. Město, neměně sevřené hradbami téměř 600 let, vyžadovalo radikální řešení. Průmyslové podniky zabíraly značné plochy, zvýšil se příliv obyvatelstva. Z hlediska dnešního pohledu došlo v té době k nesmírné škodě – byly zbourány městské hradby. Zavedení železnice v letech 1848 – 1850 mělo za následek i výraznou proměnu původního centra osídlení na břehu Labe. Na druhé straně však umocnilo význam Roudnice jako centra Podřipska. Byla zde postavena pila, cukrovar, lihovar, továrna na zemědělské stroje a další podniky. Toto období industrializace doposavad přísně zemědělské oblasti bylo logicky zakončenou výstavbou nového železného mostu, který v roce 1910 po 300 letech opětovně spojil oba břehy řeky. Od poloviny 19. století dostává Roudnice přídomek „nad Labem“. Samotné město se postupně rozšiřovalo až k okolním obcím Hracholusky a Bezděkov, s nimiž nakonec v roce 1923 splynulo. K poslednímu rozšíření městských hranic dochází v roce 1963 (připojení Podlusk) a v letech 1985 – 1986 (připojeny Židovice, Dobříň, Kozlovice a Záluží). Dnes jsou ale tyto obce opět samostatné.

Z hlediska vlastnických vztahů byla Roudnice zpočátku církevním majetkem jako mimopražské sídlo pražských biskupů a od roku 1344 arcibiskupů. Po husitských válkách přechází do rukou světské šlechty (Smiřičtí, Trčkové z Lípy, Boskovští, Švihovští z Rýzmberka, Haugvicové z Biskupic, Dubanští z Duban a další). Vyznaným se stal přechod Roudnice do vlastnictví Viléma z Rožmberka (1575) a po jeho smrti, sňatkem vdovy Polyxeny z Pernštejna se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkowicz (1603) do majetku tohoto rodu, který ji držel až do ukončení patrimoniální správy v roce 1848, kdy byla tato správa nahrazena správou státní. Byl vytvořen soudní okres roudnický, v roce 1855 následovalo vytvoření roudnického politického okresu, který se postupně rozšiřoval i o části Lovosicka, Litoměřicka, Kralupska i Velvarska. Existence tohoto vpravdě podřipského regionu byla ukončena v roce 1960.

Město Roudnice vytvářela v průběhu dějin vždy centrum politického, kulturního a společenského života na sever od Prahy. K tomu značnou měrou přispívaly a přispívají osobnosti v ní žijící. Jmenujme například Jana IV. z Dražic, biskupa s jehož jménem je spojena stavba kamenného mostu a kláštera, arcibiskupy Arnošta z Pardubic a Jana Očka z Vlašimi. Z řady světských majitelů se jedná o Viléma z Rožmberka, Polyxenu z Pernštejna a celou linii lobkowiczké knížecí větve. Nelze opomenout starostu Ervína Špindlera, mecenáše umění Augusta Švagrovského, pěvkyni Klementinu Kalašovou, historika umění Dr. Maxe Dvořáka, Karla Rozuma a Františka Kučeru staršího, zakladatele roudnického muzea, hudebního skladatele Josefa Vlacha - Vrutického, malíře Otakara Nejedlého, geologa Čeňka Zahálku, fi lmového režiséra Georga Wilhelma Pasta či herce Svatopluka Beneše. Stopy ve městě zanechal František Palacký při studiu materiálů v lobkowiczkém archivu v roce 1826, národní buditelé z řad katolické i evangelické církve, spisovatelé Antal Stašek, Miloš Václav Kratochvíl a další. Na vzhledu města se podíleli stavitelé roudnického zámku Francesco Caratti, Antonio Porta i císařští architekti Giovanni Pieroni a Carlo Lurago. A takto bychom mohli pokračovat dále. Je potřeba připomenout, že i v současné době pochází z tohoto města řada osobností společenského, kulturního, vědeckého i sportovního života. Ale to by již byla další celá dlouhá kapitola.

1. Celkový pohled na Roudnici nad Labem od jihu z Kratochvílovy rozhledny. Město nám zde představuje hlavní dominanty – vpravo zámek, vlevo pak Chrám Narození panny Marie s klášterem augustiniánů a zvonicí. Pod panoramatem Českého středohoří vystupují zálabské obce – nejblíže Vědomice se Zavadilkou.

2. Karlovo náměstí vzniklo na prostoru Nového města založeného Janem Očkem z Vlašimi. Trojúhelníkovitý tvar ve svahu je ohraničen dvěmi obchodními cestami sestupujícími k brodu v místě dnešního mostu. Na jihu jeho hranici tvoří budovy kopírující předchozí hradby.

Na snímku se současnou úpravou je v popředí socha sv. Vavřince a za ní zleva Městská knihovna Ervína Špindlera, hotel „U svatého Vavřince“ (první záznam o domu je z roku 1630) a dále pseudorenesanční budovy městského úřadu (1869) a přístavby stejného slohu z let 1899 – 1901.

3. Barokní zámek postavený v letech 1652 – 1684 (samostatné heslo). Jedná se o jednu z hlavních dominant města. Stojí na místě bývalého románského a později rozšiřovaného hradu z konce 12. století. Ke stavbě dal podnět Václav Eusebius z Lobkowicz a působili na ní stavitelé Pietro Colombo, Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Antonio Porta. Zámek patřil rodu Lobkowiczů do konce 40. let minulého století, kdy byl zestátněn. Až do roku 1990 v něm působily vojenské školy, od roku 1958 Vojenské hudební škola, resp. Vojenská konzervatoř. V rámci restitucí byl tento majetek, společně s ostatním, vrácen lobkowiczkému rodu zpět.

4. Chrám Narození Panny Marie s klášterem augustiniánů (samostatné heslo) je další dominantou města. Jedná se o stavbu české gotiky z první poloviny 14. století na místě původního románského kostela z konce 13. století. Stavba, která byla součástí kláštera augustiniánu, byla značně poničena v husitských válkách a později i častými požáry města. Teprve v letech 1725 – 1731 došlo k její zásadní opravě Oktaviánem Broggiem ve stylu barokní gotiky. Výraznou změnou byla stavba dvou nových věží a zvonice ve svahu nad kostelem. V současnosti slouží budovy, v 15. století zde zaniklého řádu augustiniánů, pro farní účely.

5. Chrám českobratrské církve evangelické v Roudnici nad Labem (samostatné heslo). V podstatě secesní stavba se skromnou barokizující výzdobou z let 1908 – 1909, kdy byla také 10. října vysvěcena. Věž pochází z roku 1938.

6. Starý židovský hřbitov (samostatné heslo) se nachází v Třebízského ulici. Vznikl po roce 1613 a užíván byl až do konce 19. století. Soustředěno je zde téměř 1700 náhrobků renesančního, barokního i klasicistního původu. Také sem bylo přeneseno několik náhrobků ze hřbitova původního, který se nacházel jihovýchodně od dnešního zámku. V letech 1999 – 2002 byl hřbitov opraven a zbaven náletové vegetace.

7. Kaple sv. Rosalie je nejstarší roudnickou kaplí (naopak nejmladší je hřbitovní kaple Všech svatých z počátku 20. století)

Byla vystavěna v roce 1718 na křižovatce silnic u dnešního hřbitova při cestě na Židovice a Doksany. Její stavbu si u knížecího lobkowiczkého architekta Antonína Ritze objednala městská rada a měla být připomínkou na morovou ránu z roku 1713. Tehdy v Roudnici zemřely dvě pětiny obyvatelstva. Sám návrh byl honosnější, než jak byla stavba realizována. Jedná se o jednoduchou barokní kapli s kulatým vnitřním prostorem. Zvenčí je kaple situována do tří stran s bočními vyklenutými stěnami a apsidami. Kopulovitá střecha, na jejímž vrcholu je umístěn kovový kříž dokresluje konvexně vzduté průčelí vybíhající do stran a zakončené pilastry. Zajímavostí je, že kaple byla vysvěcena po více jak dvou stech letech od svého postavení – v roce 1926.

8. Kaple sv. Viléma Akvitánského byla vystavěna z popudu lobkowiczkého knížete Filipa Hyacinta a jeho manželky Vilemíny z Althanu v letech 1726 – 1728 na místě bývalého popraviště litoměřickým stavitelem Oktaviánem Broggiem. Nalezneme ji na křižovatce ulic Jungmanovy, Špindlerovy a Aleje 17.listopadu naproti Základní škole Karla Jeřábka.

Budova obdélníkového půdorysu má prohnuté průčelí s kosoúhle vystupujícími pilastry zakončenými profi lovanou střešní římsou. Na ní stojí sochy sv. Jeronýma a sv. Maří Magdaleny. Kopulovitá střecha je zakončena lucernou s třemi okénky. Do kaple se vchází po půlkruhových schodech prostým portálem se znakem Vilemíny z Altmanu. Vnitřek kaple je prostý, vyzdobený v kopuli a ve sférických trojúhelnících freskami Václava Vavřince Reinera (Láska, Naděje, Víra, Spravedlnost a sv. Trojice Boha Otce, syna a ducha). Také hlavní oltář je opatřen obrazem od téhož autora a představuje sv. Viléma – rytíře. Kaple prošla v nedávné době stavební opravou, v současnosti (2009) probíhá rekonstrukce hlavního oltáře a obrazu.

9. Kaple sv. Josefa zvaná též špitální je z uváděných kaplí nejmladší. Postavena byla v letech 1767 – 1777.

Byla od počátku majetkem špitálu, který stával už od 1. poloviny 17. století na labském břehu poblíž bývalého kostela sv. Václava. Za třicetileté války byl však značně poškozen a byl přenesen nad roh dnešního Karlova náměstí a byla k němu vystavěna tato kaple. Jedná se o jednoduchou stavbu čtvercového půdorysu s předsíňkou, přičemž hlavní prostor je zastřešen kopulí s tzv. lucernou. Vnitřní výzdobu dnes již opravené kaple tvoří nástěnné malby evangelistů Marka, Matouše, Lukášea Jana a obrazy „Zasnoubení Panny Marie“ a „Útěk do Egypta“. Hlavní oltář je z umělého mramoru a pochází ze 2. poloviny 18. století.

10. Galerie moderního umění – bývalá zámecká jízdárna (samostatné heslo). Postavena byla ve druhé polovině 18. století jako prostá stavba protáhlého půdorysu s interiérem zaklenutým valenou klenbou. V letech 1960 – 1965 byla budova adaptována. Nově provalený vchod je opatřen portálem z domu Antonia Porty. Galerie zde působící se může pyšnit řadou děl významných českých výtvarníků 20. století. Zakladatelem je možno nazvat mecenáše umění Augusta Švagrovského, od kterého pochází základní kolekce obrazů. Zvláště pozoruhodná je sbírka obrazů od Antonína Slavíčka. Před galerií se rozprostírá park s bustami zámeckého archiváře Maxe Dvořáka a spisovatele Josefa Hory.

11. Městská věž „Hláska“ představuje zbytek gotického opevnění města. Vznikla jako strážní věž ve druhé polovině 14. století. Škody napáchané požárem v roce 1665 se dotkly i tohoto objektu a věž byla v průběhu 18. století rekonstruována a upravena jako vodojem pro zásobování domů na dnešním Husově náměstí. I v dalších letech probíhaly úpravy. Ještě na přelomu 19. a 20. století měla např. šindelovou střechu, několikrát se měnilo i zakončení kopule věžičky. Za Hláskou je vidět zvonice Chrámu Panny Marie z roku 1715.

V období 2. světové války sloužila Hláska jako pozorovací věž protiletecké obrany, později jako klubovna německé mládeže dlící na zámku. Dnes opět mohou návštěvníci vyjít po schodech čtvercové věže na dřevěný ochoz a obdivovat krásné panorama města a jeho okolí.

12. Rozhledna. Tato funkcionalistická stavba byla zřízena v roce 1934 v parku pod místem, kde se říká „Na krásných horách“. Projekt byl investorem, Rolnickou záložnou podřipskou, zadán Vysoké škole technické v Praze a podle návrhu ing. Otakara Štěpánka byla stavba realizována roudnickou stavitelskou fi rmou Hádl a Hájek. Vřetenovité schodiště nás přivede na kulatou vyhlídkovou terasu na jejímž zábradlí je, původně měděné, dnes plastové panorama okolí. Pamětní deska umístěná mezi dvěma severními pilíři stavby je věnována českému obrozenci Václavu Kratochvílovi.

13. Socha sv. Vavřince na Karlově náměstí. Socha na morovém sloupu, který byl vztyčen v roce 1738, jako poděkování za odvrácení morové epidemie, je v některých pramenech označována datem vzniku okolo roku 1700. Vysoký sloup je v dolní části obemknut hlavičkami 4 andílků a zakončen korintskou hlavicí.

14. K miléniu sv. Vojtěcha (†996) byla na roudnickém Karlově náměstí dne 20. listopadu 1997 odhalena socha tohoto světce za přítomnosti kardinála Miroslava Vlka. Socha pochází z dílny sochaře Stanislava Hanzíka.

15. Před bývalou lobkowiczkou sýpkou z konce 17. století, později městským špýcharem na rohu Řipské a Michálkovy ulice stojí na vysokém dříku s letopočtem 1721 socha sv. Jana Nepomuckého – další připomínka jedné z morových ran, které roudnicko postihly.

16. Mistr Jan Hus. Jeho sochu nalezneme na náměstí téhož jména. Pomník byl odhalen v roce 1928.

Z iniciativy učitele Antonína Herynka byl v Roudnici nad Labem založen v roce 1925 „Spolek pro postavení historických pomníků“, jehož cílem bylo postavit v podřipské metropoli památníky významným osobnostem českých dějin. V prvopočátku se uvažovalo o Komenském či Husovi. Naplnění však došla pouze druhá myšlenka a to v roce 1928. Socha odlitá z bronzu na žulovém podstavci je dílem Suchardova žáka Rudolfa Březy. Kromě samotné sochy zdobí hranolovitý podstavec ještě reliéf Husovy postavy.

17. Rudný pramen vyvěrající z pod obvodové zdi Chámu Narození Panny Marie dal jméno Roudnici nad Labem.

18. Bývalý barokní mlýn.

Mlýn byl postaven v roce 1738 vodním polírem Václavem Škodou a svému účelu sloužil téměř až do konce 19. století. Po pěti letech, v roce 1843, k němu byla přistavěna i pila. Po velkých povodních.které Roudnici nad Labem postihly v roce 1890 bylo obojí zařízení značně poškozeno, z mlýnu vyneseno a v roce 1892 byl objekt určen k demolici. K tomu došlo při stavbě plavebního kanálu (1908) v rámci stavby nového roudnického mostu. Budiž ke cti tehdejším činitelům, že v témže roce byla na stejném místě na domovních základech vystavěna kopie hlavní budovy této barokní stavby. V současnosti objekt slouží podniku Povodí Labe.

19. Kašna na roudnickém náměstí byla postavena v roce 1859. Po rekonstrukci je v současné době funkční a v letních dnech doplňuje ruch v centru města.

21. Most (samostatný odkaz) stojí přibližně v místech, kde byl v roce 1333 biskupem Janem IV. z Dražic postaven jeden prvních kamenných mostů v Čechách (Juditin most v Praze, písecký most a most sv. Jana v Kladsku). Ten byl pobořen zejména ve třicetileté válce a přes snahy o opravy nebyl nikdy obnoven. Nový most byl postaven v letech 1906 – 1910 a slavnostně otevřen 2. října téhož roku. Mostní železná konstrukce spočívá na 8 pilířích, je dlouhá 370m a s předmostními a nájezdovými rampami měří celkem 1130 m. jeho nosnost je 1209 t. S hrdostí je třeba dodat, že při katastrofálních povodních v roce 2002 byl tento most jediným mezi Mělníkem a státní hranicí, který byl průjezdný.

22. Labe které doplňuje městu jeho název je neodmyslitelným doplňkem panoramatu staré části Roudnice nad Labem při pohledu z pravého břehu řeky.

23. Kaplička v blízkých Podluskách s pískovcovým křížem. Neobvyklým doplňkem na kříži s ukřižovaným Kristem – symbolem vykoupení – je po kříži plazící se had s nabízeným jablkem – symbol prvotního hříchu.

24. Památník 34 obětem první světové války v Podluskách věnovaný občany obce v roce 1930. Později byla připojena i destička upomínající na jednoho z obyvatel zahynuvšího dva dny před koncem druhé světové války války na pražských barikádách.

Podlusky

místní část obce Roudnice nad Labem

Stručná historie obce

Vznik obce je datován do první poloviny13. století. Vzhledem k svému rozložení v blízkosti města Roudnice byly její osudy vždy spjaty s touto metropolí Podřipska a to jak majetkově, tak správně. Tato malá obec se vždy představovala jako zemědělská. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století v ní byl na potoku Čepel postaven nový parní automatický mlýn pana Felixe Čermáka, někdy též zvaný Čertův. V roce 1962 se Podlusky staly roudnickou součástí, ale po roce 1989 opět získaly statut obce a v současné době jsou místní částí správního centra regionu – Roudnice nad Labem.

20. K památkám na území Podlusk u Roudnice nad Labem patří i součást opevnění z třicátých let 20. století, tzv. „řopík“. Podle vedle stojící kapličky zasvěcené patronu českých zemí sv. Václavovi se mu říká „U Václava“.

Název sám vychází ze zkratky ŘOP – ředitelství opevňovacích prací, které v rámci československé armády připravovalo obranu mladé ČSR proti hrozbě napadení fašistickým Německem. Vedle velkých betonových srubů v 1. a 2. linii vznikaly i tato lehká opevnění – bunkry – vzor 37. Firma R.V. Svoboda začala s pracemi na tomto objektu 18. 5. 1937. Celkem jich bylo v republice postaveno přes 9 tisíc, v úseku C10 Roudnice n. L. jich pak bylo vybetonováno 81, z nichž po okupaci zůstaly zachovány pouze tři. Dnes je tato památka na tuto dobu díky Klubu přátel čs. opevnění opět renovována a při významných událostech, nebo i na požádání, přístupna veřejnosti.