|
Počet obyvatel: 448
GPS lokalizace: 50° 22‘ 54.774“ N, 14° 19‘ 59.308“ E
Nadmořská výška: 219 m n. m. Stručná historie obce O původu jména obce se lze domnívat, že může pocházet, stejně jako např. u Kostomlat nad Labem, z názvu zaměstnání obyvatel – „lidí drtící kosti mlatem“ – a připravující základní surovinu pro vaření mýdla. Počátky obce spadají do roku 1285, kdy polovinu vlastnil vladyka Lévy a polovina patřila Ctiněvsi. Ze stavby kostela sv. Petra a sv. Pavla lze také dokazovat, že vznikl v době románské. První písemná zmínka, a to o kostomlatské tvrzi, pochází z roku 1571, kdy byla tvrz se vsí prodána Lobkowiczům a ti ji připojili k hornobeřkovskému panství. Od té doby obec sledovala správní vývoj spojený s panováním tohoto rodu.  1. Budova bývalé školy postavené v roce 1911. Byla nazývána novou – stará přízemní škola stála vedle kostela sv. Petra a Pavla. Bohužel, fasáda této budovy z počátku 20. století ztratila svoji původní zdobnost „funkčními“ úpravami.  2. Vesnický rybník ve středu obce. V současnosti slouží k chovu ryb i ke sportovnímu rybolovu. Pěkně upravený areál umožňuje i rychlé občerstvení ve stánku.  3. Hostinec “U Dvořáků“ je místem příjemného posezení a občerstvení.  4. Obecní úřad a místní knihovna v Kostomlatech pod Řípem jsou umístěny v budově bývalé staré školy. Také zde výměna oken setřela původní ráz této budovy.  5. Kostel sv. Petra a Pavla. Tento původně fi liální kostel se stal již ve století čtrnáctém farním. Ze druhé čtvrtiny 13. století pochází jeho románská loď a apsida. Věž byla přistavěna podle návrhu majitele Horních Beřkovic hraběte Adama Františka Hartiga v roce 1748 (byl prvním předsedou Královské české učené společnosti a mj. nechal postavit také hornobeřkovský zámek).  6. Boží muka před kostelem sv. Petra a Pavla.  7. Obchod se smíšeným zbožím v bývalé prodejně Jednota.  8. Pomník obětem 1. světové války doplněný po roce 1945 o desku se jmény občanů, kteří zahynuli v období 2. světové války.  9. Bývalý drážní domek – zastávka na stále provozované trati Lužec nad Vltavou – Vraňany – Straškov – Libochovice. TIP spolku Říp Kacířství na Podřipsku po roce 1620 (volně podle M. Francové, 1925) I náš kraj zažil svoji dobu Temna. O tom svědčí nejen zachovalé náboženské evangelické obce v podřipských vsích, ale hlavně zápisy ve starých listinách církevních úřadů. Podřipsko bývalo vždy z větší části evangelické, českobratrské – zkrátka pro tehdejší vrchnost „kacéři“. Zpočátku pátrali po nich hlavně úřady církevní, ale později i úřady politické. Dne 2. března 1762 vydán rozkaz všem farním úřadům, aby neprodleně podaly zprávu o „kacéřích“ a to na základě těchto podrobných otázek: 1. Jsou-li dosud na farnostech a kde – místa nutno jmenovati – někteří obyvatelé kacířstvím nakaženi, kteří a které sekty? 2. Jsou-li někteří právě vyšetřováni? 3. Jsou-li podezřelí z této nákazy, kteří a jakého důvodu? 4. Kolik dle počtu a kteří jmenovitě byli v posledních 20 letech z viny husitství aneb z jiného kacířství rozhodnutím arcibiskupského soudu odsouzeni? 5. Kterým a kolika jich po odpřísáhnutí kacířství dostalo se absoluce a byli přijati roklinu sv. matky církve? 6. Kteří a kolikrát po absoluci upadli znovu do týchž provinění? 7. Kteří, kolik a z kterých panství a míst unikli do končin kacířských? Tyto otázky se samozřejmě týkaly i našeho Podřipska a i když bylo ihned hlášeno, že již zde není „kacéřů“ nacházíme v předešlých letech neútlé seznamy hříšníků vyznání. Hlavním dodavatelem bludných knih byl jakýsi František Čoudil (někdy též Čodl nazývaný), který je donášel především ze Saska a Pruska v zavazadlech pod nějakým zbožím ukryté. V seznamech osob postižených rozhodnutím soudu nacházíme v polovině 18. století jména i kostomlatských občanů – Jan Čáp a později Anna, vdova po něm, Jan Toms a jeho žena, Jan Topič a jeho žena, Václav Šámal, Václav Štefán, Antonín Wiesner s ženou Annou, Václav Brody s ženou Kateřinou, Jiří Čorbesta s ženou Dorotou, Alžběta Štefánová, a Jakub Blahoš. Všichni byli obviněni z kacířství, čtení kacířských knih (českobratrských biblí) a jejich šíření. Byli odsouzeni, ale po vyznání víry opět do církve katolické přijati. Mnohé z těchto trápení ukončilo vydání Patentu tolerančního císařem Josefem II. v roce 1781.
|
