Mírně zvlněná nížina podél řeky Labe u Roudnice poskytovala obživu svým obyvatelům na jejich polích a lukách. Na protilehlých stranách návsi v Dobříni sídlili dva významné rody Říhů a Šustrů, neméně významní byli i Čmejlové, Kouřilové, Malých, Malických. Řeka zúrodňovala půdu svými záplavami.Jestliže přišly záplavy v době zrání úrody, znamenaly velikou ztrátu pro hospodářství. Písečná půda v době sucha nezajistila rostlinám patřičnou vláhu a tím vzrůstaly starosti hospodářů. V polovině devatenáctého století rodina Šustrů provdala dceru Marii za Antonína Aubka. Časem, když se objevily potíže měl fi nančním přínosem pozvednout statek Antonín Hora, ženich druhorozené dcery Aubků, Marie. Manželům Horovým se na statku narodily dvě děti, Josef a Marie, třetí dítě Jiří v Praze, kam se rodina přestěhovala poté, co se přestalo dařit hospodářství. Ani přínos mladého hospodáře nemohl zachovat statek rodině. A tak došlo k tomu, že nejstarší syn Josef Hora se nestal majitelem hospodářství, ale podlehl své literární touze a stal se novinářem a básníkem.

Léta studií byla pro něj obtížná, rodina trpěla nedostatkem a matka básníka se musela uchýlit ke svým příbuzným do Spomyšle a Slatiny pod Haznburkem.Bohatí příbuzní, manželé Pišvejcovi zemřeli v jednom týdnu a z dědictví po nich si matka básníkova a dvě tety Anna a Emílie, postavili dvojvilku v Roudnici nad Labem v Bezručově ulici a sociální situace rodiny se zlepšila. Po vystudování roudnického gymnázia začal Josef studovat práva, ale osud mu určil jiné postavení.

V roudnické kanceláři časopisu Podřipan poznal svou budoucí ženu Zdenu s kterou se odstěhoval do Prahy. Josef se tu věnoval své novinářské práci a narodila se jim tu dcera Zdenička. Jeho sociální cítění ho jako většinu tehdejších literátů přitahovalo k levici až posléze ke komunistické straně. V té době jeho touha psát básně dala ráz jeho poezii, psal o dělnících, pro dělníky, ale především pro svůj národ, který svobodně dýchal v období první republiky. Jednou z jeho nejlepších proletářských básní je Dělnická madona.

Cesta do Sovětského svazu výrazně ovlivnila básníkovo společensko-politické přesvědčení, od té doby nepsal proletářskou poezii. Ke kritické situaci došlo v roce 1929, kdy v české komunistické straně se dostal k moci Klement Gottwald. Tehdejší levicoví literáti pochopili ,že napojení české komunistické strany na Sovětskou kominternu jí zbavuje vlastního programu ochrany dělníka a jde pouze o získání moci. Josef napsal pamfl et Literatura a politika, kde vyjdadřuje tyto názory podepsané dalšími šesti spisovateli. (Marie Majerová, Helena Malířová, Stanislav Kostka Neumann, Ivan Olbracht, Jaroslav Seifert a Vladislav Vančura). Proletářská témata přestávají inspirovat, objevují se závažná témata, otázky bytí v plynoucím času i svobody, která se stává ohroženou, ohrožena je i existence člověka a vlasti. Tím víc básník miluje svou rodinu, jezdí velmi často za matkou a tetami Emilií a Annou do Roudnice. Láska k rodné zemi je mu posilou při psaní veršů, dodávajících odvahy k českému člověku, žijícímu v nacistické Říši. I hrob Karla Hynka Máchy byl přenesen na Vyšehrad,Josef Hora promlouvá nad jeho rakví a ve svých Máchovských variacích se přihlašuje k jeho odkazu. Ohrožení národa dává Horovi vyzpívat pocity smyslu života a ochrany národa v Janu Houslistovi, který spolu s básněmi se sbírky Domov (například Zpěv rodní zemi) pomáhá národu přežívat krizové období jeho existence.V naději, že nebude dopaden gestapem jezdí Josef do roudnické vilky v Bezručově ulici. Neutěšená doba podlomila básníkovo zdraví. Naše osvobození v květnu 1945 mu však ho už vrátit nemůže. Navštíví ještě milovanou matku a tetu v Roudnici, ale vrátí se do Prahy, kde navzdory obětavé péči své ženy a lékařů 21.června 1945 umírá.Zarmoucená rodina spolu s předními představiteli země doprovodí básníka z Pantheonu Národního muzea přes Václavské náměstí na Vyšehrad do Slavína.

Matka a žena básníkova ve snaze zachovat památku jednoho z básníků, kteří posilovali národ v době jeho ohrožení, nedávají ruce v klín. Matka Marie i teta Emilce zamění pohodlí roudnické vily za zanedbaný rodný statek básníkův v Dobříni. Zbývá jediné pole, které by samo nestačilo na provoz hospodářství. Ve věku přes sedmdesát let se stařeny zasloužily o obnovu hlavní budovy, kde si zařídily bydlení a spolu se ženou, bratrem a sestrou básníka zrestaurovaly místnost, kde se básník narodil. Novomanželská ložnice Josefa a Zdeny byla převezena do světničky spolu s nábytkem z roudnické vily, knihovna matky, tety i ženy s vydaným Horovým básnickým dílem spolu s rodinnými knížkami zaplnila skříně. Akademický sochař Jan Jiříkovských měl za úkol vytvořit desku na severní stranu domu do návsi. Básníka znal, ale jako živý model mu seděl velice podobný bratr Jiří. 27. září 1947 se sešlo obecenstvo z Prahy i Dobříně, aby deska byla odhalena a pamětní světnička pod patronátem obce pro veřejnost zpřístupněna. Jaroslav Seifert pronesl slavnostní řeč a uvedl hosty do velké síně se čtyřmi okny vedoucími jak na náves, tak do dvora bývalého statku.Tenkrát ještě holubník hostil na dvoře hostil své holoubky. Rodina pečovala o světničku, ale nemohla zabránit jejímu nepříznivému postavení po únorovém puči v roce 1948. Se smrtí matky, tety a sestry básníkovy měl bratr Jiří obtížné postavení jako majitel selského stavení. Aby zabránil vyvlastnění prodal ideální polovinu statku. Rodina tím trpěla, spoluvlastníci se snažili ovládnout vše a komunističtí tajemníci nemohli zapomenout vystoupení básníka proti straně. Vyčkávali smrti Jiřího, kdy chtěli zabrat statek, aby zničili dvůr i zahradu pro silnici vedoucí do Labe. Sametová revoluce 1989 přinesla uvolnění. 100. výročí básníkova narození už mohlo být slaveno v Dobříni. Ke cti města Roudnice nutno podotknout, že díky osvíceným občanům, památka Josefa Hory byla každoročně uctěna před roudnickou galerií.Kulatá výročí Josefa Hory byla pořádána v Dobříni za přispění herců Národního divadla, Václava Postráneckého, Oldřicha Vlčka, Petra Pelzera a Ta‘tjany Medvecké. Nechyběli ani vzpomínky a referáty literárních tvůrců Vladimíra Justla, Petra Kováříka, Dobravy Moldánové, Josefa Peřiny, Vladimíra Hegera a Jiřího Chuma. Nikdy nechyběl hudební doprovod, například manželé Lutkovi, či místní hudební skupiny se svými písněmi. Největším přínosem byla přítomnost Vladimíra Merty, který přednesl své zhudebněné Horovy verše.Před sedmi lety jsme obrátili pozornost i k výročí založení světničky. Vedla nás myšlenka zapojit mládež do kulturního dění. Sám Josef Hora podporoval mladé umělce, a tak jsme zahájili literární soutěží škol Podřipska na dané téma. Soutěž měla každý rok ohlas mezi mládeží. Vítězové získali věcné ceny.

Statek nebyl ušetřen místních kalamit. Tornádo se prohnalo úzkým pásmem, ve kterém porazilo čtyři vzrostlé ořechy na dvoře. Statku se nevyhnula ani celostátní pohroma povodně v srpnu 2002, kdy voda zatopila přízemní místnosti a prostory až do devadesáti centimetrů. Naštěstí světnička v prvním patře byla ušetřena, ale staré knihy, noviny a tisky uskladněné v přízemí byli nenávratně ztraceny. Další ztrátou byla nutnost likvidace starobylého nábytku v přízemí, který tam zanechala básníkova sestra Marie. I celá zahrada byla zatopena, voda odnesla mnoho pěstovaných květin a zlikvidovala veškeré broskve a višně.Vzhledem k úniku jedů do proudu řeky nebylo možno pár let pěstovat ani zeleninu.

V současné době statek náleží zase rodině Horově. Každou sezónu je možné navštívit světničku a celý statek se zahradou, nejlépe po telefonickém dojednání. Turisté zde rádi pobudou a vyslechnou poutavé vyprávění .Domem prováděli původně Jiří a Anna Horovi, dnes pokračují v tomto odkazu neteř a praneteř básníkovi.Hlavními návštěvníky jsou podřipské školy, ale i mládež z Dobříně, která tu ráda recituje básně z literárního dědictví básníků. Světničku navštívili i Francouzi, Němci, Angličané, Američané a Rusové a vždy se jim dostalo výkladu v jejich rodné řeči.Zmínka o Josefu Horovi a Dobříni se vyskytuje i ve francouzských,anglických a švýcarských encyklopediích.

1. Nejhezčí příjezd do Dobříně loďkou po Labi (na horizontu hora Říp)

2. Historický obrázek statku s holubníkem v popředí

3. Recitace básní J. Hory korunuje každou prohlídku světničky

4. Vyhlášení výsledků literární soutěže J. Hory pro žáky podřipských škol provádí každoročně Mgr. Jaroslav Černý

5. Vila rodiny Horů v Roudnici nad Labem v Bezručově ulici

6. Průvodkyně v rodném domě J. Hory, neteř básníka, Ing. Dagmar Tomanová při výkladu

7. Na stěně za postelí zachycuje historická fotografi e básníka při rozjímání na roudnické rozhledně

8. Výklad ve světničce

9. Psací stůl Josefa Hory

10. Prezenční listina z otvírání světničky J. Hory ze dne 28. 9. 1947, vpravo nahoře vidíme podpis nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta

11. Pamětní deska Josefa Hory při vstupu do statku

12. Vchod do statku z návsi v Dobříni