Roudnický barokní zámek stojí na místě románského hradu postaveného na
ostrohu nad řekou Labe v poslední čtvrtině 12. století. Části tohoto hradu, které
zůstaly zachovány v severozápadním nároží budovy současného zámku, náleží
k našim nejvýznamnějším památkám. Jednalo se o první český hrad, který nebyl
postaven panovníkem. Jeho podoba napovídala, že vznikal v návaznosti na
soběslavskou přestavbu Pražského hradu. 

Románská stavba byla postupně v době vlastnictví pražským biskupstvím a arcibiskupstvím rozšiřována. Do období Jana IV. z Dražic, prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic a jeho následovníka Jana Očka z Vlašimi, byl hrad rozšířen směrem k východu o mohutnou gotickou věž s kaplí. Samotná stavba hradu byla obdélníkového půdorysu s nárožími i průběhem stran zpevněná 7 okrouhlými věžicemi.V přízemí se nacházely místnosti hospodářského zázemí, velký sál s valenými klenutými stropy a v době rožmberské pravděpodobně i byt Jakuba Krčína z Jelčan. První patro, odstraněné při stavbě zámku, zahrnovalo sály, pokoje panujícího rodu a kapli.

Po husitských válkách přešel hrad postupně do rukou světské šlechty. Ve 40. letech 15. století jej získal Jan Smiřický a poté se zde vystřídala řada významných rodů, z nichž pouze některé se podílely na údržbě a rozšiřování hradu. Byli to například Švihovští z Rýzmburka, Dubanští z Duban a zejména Tarnovští, kteří hrad opravili a rozšířili o renesanční patrový palác o 22 pokojích. Významný byl i podíl Viléma z Rožmberka, který Roudnici získal v r. 1575, resp. 1577 a jeho čtvrté manželky Polyxeny z Pernštejna. Stavba dvou velkých obytných budov v západní části hradního prostranství i další úpravy věže a ostatních prostorů i vybavení místností vytvořily z objektu reprezentativní sídlo tohoto významného českého rodu. Vždyť i označení v dobových spisech „nový zámek“ dosvědčuje, jaká byla úroveň této stavby.

Po smrti Vilémově přechází majetek dědictvím na Polyxenu z Pernštejna, která se po jedenácti letech vdovství provdala v roce 1603 za jednoho z nejvyšších šlechticů v Čechách – Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Po smrti Zdeňka Vojtěcha (1628) převedla Polyxena roudnický majetek na svého syna Václava Eusebia, který se rozhodl v krátké době přebudovat původní sídlo. V letech 1652 – 1684 dochází ke stavbě raně barokního zámku pod vedením italských stavitelů Pietra Colomba (1652), Francesca Carattiho (1652 – 1665), Carla Orsoliniho (1665 –1668) a Antonio Porty (1668 – 1684). Zejména za posledně jmenovaného dochází, za přispění císařského architekta Carla Luraga, k dostavbě zámku v defi nitivní čtyřboké dispozici. Nelze opomenout, že v době působení Carattiho, který kromě stavby zámku zpracoval i první polohopisné plány města, působí v Roudnici krátce i další známá osobnost – císařký stavitel a forsifi kátor Giovanni Pieroni. Po dostavbě v roce 1684, kdy již stavbu investoval syn Václava Eusebia Ferdinand August (od 1677) dochází k postupnému vybavování zámku mobiliářem a to až do poloviny 18. století.

Nové sídlo sloužilo a slouží rodině Lobkowiczů jako sídlo primogenitury jen s malými přestávkami dodnes. Doba jejich nepřítomnosti byla vždy spojena s vojenským využitím objektu – za války třicetileté zde byli ubytováni generál Arnim a generál Picollominni, Marie Terezie zámek využila v letech 1741 – 1742, v letech 1758 – 1763 zde byl špitál císařských vojsk, během hitlerovské okupace zde bylo sídlo školy Hitlerjugend, v roce 1945 byl využíván jako internační tábor a velení posádky Rudé armády a po roce 1948 sloužil armádě ČSR pro pobyt vojenských škol (pozn. Vojenská konzervatoř zde sídlila plných 50 let).

Je samozřejmé, že tyto pobyty poznamenaly i vzhled zámku. Po válce o rakouské dědictví (1742) a po válce sedmileté (1756- 1763) dochází k opravám za knížete Filipa Ferdinanda (po roce 1794) a za Josefa Františka Maxmiliána (po roce 1797). Významných oprav se dočkal objekt v letech 1957 – 1964, kdy došlo k opravě fasád a k instalaci energetických rozvodů, v devadesátých letech byla opravena střecha, v roce 2004 věž a v roce 2008, při předání objektu Lobkowiczům, byly místnosti stavebně upraveny do původního stavu a celý zámek vymalován.

Raně barokní zámek je čtyřboká stavba s třemi dvoupatrovými obytnými křídly. Jižní strana je tvořena užším křídlem s arkádovým schodištěm do nádvoří. Zámek je impozantní svými rozměry – vnější činí 99 x 77m, nádvoří má tvar téměř pravidelného čtverce o stranách přibližně 60 x 54 m. Výška budov je téměř 26 m a výška věže dosahuje k zakončení kopule 39 m. Na třech zámeckých nárožích jsou čtyřboké bastiony s terasami. Ve třech obytných křídlech se nachází 183 místností, do kterých je prolomeno 365 oken (August Sedláček uvádí 336). Na nádvoří stála kamenná kašna s kovovým altánem, která však byla odstraněna v 50. letech minulého století. Na jižním schodišti a v nikách věže vedla hlavního vchodu do zámku se nachází čtyři sochy v nadživotní velikosti představující bohy antické mytologie – Jupitera, Juno, Marse a Minervu. Oblouky arkádového schodiště jsou, stejně jako vchody do budovy, zdobeny hlavami démonů, tzv. mascarony. Strop schodiště poskytuje také pohled na velmi zachovalou štukovou výzdobu s atributy lobkowiczkého rodu. V řadě místnosti jsou zachovány štukové výzdoby stropů a v několika místnostech prvního patra nástropní malby, převážně z antické mytologie. Výrazná a velmi působivá je výzdoba v zámecké kapli, kde kromě fi gurální štukatury jsou zachovány fresky Francesca Marchettiho z konce 17. století. Lobkowiczké sídlo bylo centrem prosperujícího panství a významným kulturním střediskem, proslavená byla zejména jeho zámecká knihovna, stejně jako obrazárna a archiv.

V současné době, po převzetí rodem Lobkowizců, prochází objekt rekonstrukcí a úpravami a je pro veřejnost nepřístupný, stejně jako v jeho areálu umístěný kapucínský klášter s kostelem sv. Václava. Přístupná tak zůstává jen bývalá zámecká jízdárna, v níž je umístěna Galerie moderního umění.

1. Mohutná stavba roudnického lobkowiczkého zámku je skutečnou dominantou města. Snímek ukazuje přehledně dispozici tří obytných křídel i jižního arkádového schodištního křídla s věží. Fotografi e pochází z roku 2005, kdy byly již obnoveny všechny střechy a úplně nově opravená věž.

2. Pohled na zámek od jihu přes park Maxe Dvořáka. Prostor parku vznikl na místě budov, které byly zničeny náletem 9. května 1945. Do té doby tvořily zde stojící budovy, společně s bývalou jízdárnou (dnes galerií) a klášterním kostelem sv. Václava tzv. „lobkowiczké náměstí“ zmiňované i v restitučních nárocích rodu Lobkowiczů v roce 1990.

3. Silueta zámecké věže – neodmyslitelný obrázek pro obyvatele Roudnice n. L. Při opravách v roce 2004 byly opraveny omítky, krovy báně, vyměněna byla věžní špice a zámecké hodiny dostaly nové ciferníky s pozlacenými rafi čkami i číslicemi.

4. Klasický znak rodu Lobkowiczů umístěný nad hlavním vchodem v zámecké věži. Při opravách bylo zjištěno, že byl původně kolorován. Z rozhodnutí rodiny vlastníka i památkové péče byl však ponechán v této pískovcové podobě. Na své místo byl umístěn až v polovině 19. století, tedy téměř 200 let po dostavbě zámku.

5. Nejstarší zachovaná část objektu – přízemí románského hradu. Tato část představuje severní polovinu bývalého přízemního sálu velkého 40 x 15 m. Tyto prostory sloužily v době vzniku jako místa jakéhosi technického zázemí; obytné prostory se nacházely v prvním, při stavbě zámku odbouraném patře. Po dostavbě zámeckého objektu se pak styly dřevníky, uhelnami či sklady zeleniny apod. Tento „statut“ si udržel valený prostor až do dob nedávno minulých.

6. Odkrytý zachovaný románský sloupek. Jeden ze čtyř středových sloupků, které držely klenební pásy a klenby přízemí románského hradu se nachází při vchodu do zámku v severozápadím vnitřním nároží.

7. Podle tvrzení řady odborníků jedna z nejzachovalejších stěn románských světských staveb v Čechách. Jedná se o přízemní jižní část západní čelní zdi. Okno provalené do opukového zdiva má pískovcové obložení.

8. Oprava východní část vnější zdi jižního křídla byla dokončena v roce 2007.

9. Vnitřní stranu jižního křídla tvoří arkádové schodiště vedoucí na východ k zámecké kapli a na západ do bývalého divadelního sálu. Jeho výzdoba je zachovalá a tvoří jí štuková výzdoba v klenbách, která představuje atributy lobkowiczkého rodu a květinové i umělecké motivy.
V nikách na odpočívadlech jsou sochy Jupitera (na snímku) a Juno. V nikách po stranách hlavního vchodu stojí pak další postavy antické mytologie – Mars a Minerva.

10. Vchod v ose severního křídla měl být původně hlavním vchodem. Teprve v průběhu stavby došlo k rozhodnutí umístit dvě hlavní schodiště do bočních křídel a nenarušovat tak obytný trakt majitele v prvním patře. O tom, že vchod měl být významný svědčí i výzdoba portálu sloupky s hlavicemi nesoucí bustu ženy a muže.

11. Chloubou zámku je bezesporu výzdoba zámecké kaple. Bohatá štuková výzdoba je v zrcadlech na stropě vyplněna freskami motlitby Páně ( na snímku) a Zdrávas Maria. Postraní čtvercová zrcadla pak zobrazují jednotlivé věty těchto motliteb. V rozích je pak klenba doplněna anděly hrajícími na hudební nástroje. Malby provedl italský malíř Francesco Caratti v poslední dvou desetiletích 17. století.

12. Jedny z 56 dochovaných empírových kamen.

13. Alianční znak lobkowiczko-pernštejnský. Tento kamenný kolorovaný erb je umístěn na pravé stěně presbytáře klášterního kostela ssv. Václava.

14. Nelze si představit roudnický zámek a přitom si nevybavit lobkowiczké vinné sklepy existující již od roku 1603. Tradiční i moderní zpracování vinných hroznů v lahodná bílá i červená vína přitahuje milovníky těchto nápojů. O kvalitě roudnických vín svědčí nejen dobrozdání významných osobností, ale zejména vysoká ocenění z vinařských soutěží.

15. Na schodišti v západním křídle byla v září 2007 členy Vlastivědného spolku Říp umístěna bronzová deska v místě tragické smrti Karla Jeřábka lobkowiczkého archiváře, knihovníka, správce muzea, zbrojnice i obrazárny.
Karel Jeřábek byl zámeckým archivářem v letech 1928 – 1950. Kromě odborných vstupů do organizace archivu, uspořádání lobkowiczké knihovny a ohromné péče je třeba neustále připomínat fakt, že to byl právě on, kdo vytrvalou snahou po 2. světové válce znovu získal sbírky rozvezené nacisty po celé „třetí říši“. Další ránu, která ho postihla, již nepřežil a tragicky zahynul 21. září 1950 právě na zámeckém západním schodišti.