Augustiniánskou kanonii v Roudnici založil po svém návratu z jedenáctiletého pobytu v Avignonu pražský biskup Jan IV. z Dražic. Jeho zásadní požadavek, aby mohli být do ní přijímáni jen ti, co jsou po otci i matce Češi, přetrval až do roku 1349, kdy byl na žádost prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a roudnického probošta zrušen papežem Klimentem VI.

Základní kámen byl položen 25. května 1333 a prvním stavitelem byl s největší pravděpodobností avignonský stavitel Vilém, který v té době již v Roudnici působil při stavbě kamenného mostu. Chór konventního chrámu byl dostavěn do konce roku 1338 a v roce 1340 sám biskup chrám vysvětil.

Z doby působení biskupa Jana IV. pochází ještě východní křídlo konventu s ambitem, kapitulní síň a sakristie, do jejíž jižní stěny bylo zakomponováno zdivo s původního románského kostelíka, který zde stával předtím. Dokončena ještě byla část trojlodí. U osobnosti Jana IV. je potřeba podotknout, že kostel i kanonii opatřil ze svého majetku knihami, kalichy i ornáty. Také další nezbytnosti i značný obnos byly jeho počátečním věnem tomuto klášteru.

Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic se dostavoval kostel a po roce 1352 konventní budova s ambity. Roudnická kanonie měla také, díky osobě Arnoštově, privilegium rozdělení společného dornitáře na jednotlivé cely umožňující větší soustředění na duševní práci.

Za husitských válek došlo ke značnému poškození objektu a narušení činnosti kanonie. V roce 1421 byla kanonie i s proboštským domem vypálena, poničeny byly ambity, vybavení bylo uloupeno a řeholníci vyhnáni nebo se rozprchli do jiných klášterů či exilu.Byl to počátek konce působení augustiniánů kanovníků v Roudnici. Došlo sice k obnovení budov mezi lety 1430 až 1450 za působení klášterního prokurátora Jakuba, ale v roce 1467, po obsazení Roudnice vojsky Jiřího z Poděbrad, řeholníci město znovu – a defi nitivně – opustili. V 90. letech 15. století konvent v podstatě vymírá.

Doklady o opravě kláštera a kostela jsou z roku 1654 (stavba lešení tesaři Martin Hornýšta a Martin Krebs). Roku 1676 postihl město velký požár – padla většina domů, značné poškození bylo kostela a klášterních budov. Vzhledem k tomu, že patronátní právo vykonával majitel roudnického panství Filip Hyacint z Lobkowicz, svolává tento v dubnu 1725 poradu tří architektů – Františka Maxmiliána Kaňky, Octaviana Broggia a Pietra Columbaniho. V květnu byla uzavřena smlouva s Oktaviánem Broggiem o opravě kostela pravděpodobně podle Kaňkova projektu. Oprava v duchu gotizujícího baroka byla dokončena v roce 1731. Činnost samotné kanonie však již v Roudnici nikdy obnovena nebyla.

V současnosti byla prováděna oprava ambitů, zejména jejich východních částí, které byly zároveň zaskleny kvůli snížení povětrnostních vlivů na fresky na vnitřní straně chodeb. Byla položena nová dlažba a opravy probíhaly také na krovech věží, byla provedena restaurace sochy Panny Marie i v dalších částech objektu.

Roudnický konventní kostel Narození Panny Marie je trojlodní basilikou se západním barokním dvojvěžím a dlouhým chórem. Do rohu mezi presbyteriem a východním průčelím jižní lodi byla v místě původního románského kostelíka umístěna sakristie, v jejímž prvním patře se nachází armarium, které dnes slouží jako kaple. Je v ní zachována freska z let 1410-1420, představující sv. Augustina a sv. Jeronýma, klečící kanovníky a žánrový obrázek s myší a pohledem na Labe. Dvojvěží je provedeno v duchu gotizujícího baroka a obdobná změna se týkala i stropu (byl po požáru o několik metrů snížen), žebrování a klenby, lomených arkád a dalších stavebních prvků.

Současné zařízení kostela pochází ze 3. čtvrtiny 18. století. Pozdně barokní oltáře postranních lodí a oba boční oltáře presbytáře pocházejí od sochaře J. Hennevogela. Od jeho žáka J. I. Königa je hlavní oltář i kazatelna z roku 1777 s rokokovou výzdobou. Významná je i kolekce obrazů Hanse Hesse z první čtvrtiny 16. století Pašijové výjevy a Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Za vzácné jsou považovány zejména sochy Richarda Prachnera v bočním oltáři sv. Josefa a z původního vybavení kostela také deskový votivní obraz Jana Očka z Vlašimi (1370), Roudnická madona (1380 – originál je umístěn v Národní galerii v Praze) a dvě křídla skládacího oltáře z doby kolem roku 1400 (tzv. Roudnická archa).

K jižní straně kostela se přimyká budova konventu s ambity. Její severní křídlo, které navazovalo po celé délce na bok chrámové stavby se nedochovalo. Jižní a západní křídlo pochází z 2. poloviny 14. století. Jsou zbudovány z lomového kamene. Východní křídlo, z něhož se vchází do jižní lodi kostela a do kapitulní síně, je z kvádrového zdiva. V jeho severní části se nachází nástěnná freska „Ukřižování“ z doby kolem roku 1360 a nad ní nástropní s Ježíšem.

1. Průčelí Chrámu Narození Panny Marie s dvojvěžím je samo o sobě působivým monumentem vystavěným v duchu barokní gotiky. Základ věží je původní a patrně jen severní dosahovala nad stavbu kostela. Na stejnou výši byly vystavěny až při opravách v letech 1725–1731. Na vrcholu průčelní plochy se vypíná pískovcová socha Panny Marie.

2. Portál v západním průčelí kostela s profilovaným ostěním. Po stranách vystupují dvě baldachýnové stříšky tvořené fi álami se žabkami.

3. Pohled ze severovýchodu odhaluje gotickou stavbu hlavní lodě kostela s vysokými lomenými okny, nízkou boční loď mezi opěráky i barokní zvonici umístěnou na stráni nad kostelem. V obvodové žluté zdi v levé části snímku je patrné místo rudného pramene.

4. Fara je umístěna v jedné z budov bývalého kláštera. Vedle ní je vjezd do dvora a zahrady, nad kterým je možno spatřit rodový znak biskupa Jana IV. z Dražic – vinnou ratolest. Výška brány i fragmentů na zdi fary svědčí o tom, že terén zde býval na nižší úrovni než dnes.

5. Ze zahrady kostela lze spatřit presbytář se sakristií, která jako jediná část stavby v sobě ukrývá románské zdivo původního kostelíka.

6. Bližší pohled na nejstarší zdivo kostela. Na stavbě sakristie je patrná část ve spodní polovině zdi tvořená kvádříky. Východní stěna je prolomena dvěma okny pocházejícími však z doby pozdější. Spodní okno je vlastní pro sakristii, vrchní vede do armaria.

7. Ve středu bývalého klášterního rajského dvora byla v současnosti umístěna kašna k uctění památky zakladatele kláštera – Jana IV. z Dražic. Středový sloupek nese na sobě atribut tohoto pražského biskupa – vinný keř. Autorem díla je Stanislav Hanzík, který vytvořil v Roudnici nad Labem k mileniu sv. Vojtěcha jeho sochu na náměstí. Za povšimnutí stojí i opravené prosklené ambity východního křídla klášterní budovy. Ornamentální výzdoby ostatních oken ambitů byly ponechány z památkových důvodů v poničeném stavu.

8. Ve východní zdi klášterní budovy se nachází renesanční portál bývalého vchodu do kláštera. Pochází z konce 16. století a pro jeho ozdoby v rozích (stylizované květy růží) a shodnost s dobou, kdy vlastníkem Roudnice byl Vilém z Rožmberka, se někdy nazývá „rožmberský“. Že se jednalo o vchod svědčí i uspořádání klášterní chodby uvnitř budovy.

9./10. Sochy sv. Vojtěcha (9) a sv. Václava (10) od E. H. Gebehlera umístěné v přízemních výklencích presbyteria. Společně s dalšími třemi (Panna Maria, sv. Vít a sv. Prokop) pocházejí z barokního morového sloupu z roku 1699 stojícího původně v místech současného schodiště na roudnický most. Rozebrán byl v roce 1902 vzhledem k blížící se stavbě nového kovového mostu přes Labe.

11. Barokní zvonice postavená na místě bývalé dřevěné, která vyhořela při velkém požáru v roce 1676. Stavba byla realizována v roce 1715 společnými náklady rodu Lobkowiczů a města. Jsou v ní umístěny 3 zvony o celkové váze více jak 7 tun z let 1541, 1586 a 1619 z roudnické zvonařské rodiny Fričů. Jsou zavěšeny na mohutné trámové konstrukci spočívající na cihlových pilířích uvnitř pláště budovy, takže je zabráněno přenášení chvění na vnější stavbu při úderech zvonu.

12. Pod zvonicí můžeme dodnes spatřit zbytky obvodového zdiva kostnice pocházející z první poloviny 18. století. Tato původně výstavná stavba s pěti oblouky byla však již v roce 1898 prezentována jako zřícenina.