Mikroregion Podřipsko

Pavilon Dvorana ve Mšeném-lázních

Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v Náchodě. Studoval architekturu a byl jedním z nejlepších žáků profesora Jana Kotěry. Jako architekt si předsevzal působit hlavně v cizině a jeho snem se v tomto směru stalo Japonsko. V zemi vycházejícího slunce nakonec strávil plných 13 let (1907 - 1920). Letzelovy práce v Japonsku byly opravdu velkolepé. Vyzdobil slavnostní síň německého císařství v Tokiu, projektoval kláštery Sacré coeur a Stella matutina, jezuitskou univerzitu, budovy Ústředního svazu japonských lékařů, obchodní muzeum v Osace, hotely a mnoho jiných. Nejvíce jej však proslavil projekt Průmyslového paláce v Hirošimě, který byl v době svého vzniku (1913 - 1915) určen pro výstavní účely. To, že už po léta je mírovým symbolem, způsobila v roce 1945 americká atomová bomba, která město zničila. Jediným svědkem tragédie se stal právě skelet Letzelovy železobetonové stavby. V roce 1995 byl Genbaku - Atomový dóm - začleněn do seznamu světového kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Dnes tento pavilon slouží jako Muzeum míru a Bombe Dome. Duše světoběžníka zavála náchodského rodáka i do Přední a Zadní Indie, Číny a Severní Ameriky. Více než rok rovněž pobýval v Egyptě v místokrálovských službách, a tak dokonale poznal památky staroegyptského umění. Jan Letzel však nebyl pouze stavitelem, ale i výtvarníkem. Malířstvím a modelováním se zabýval hlavně v období první světové války, kdy musel přerušit svou architektonickou činnost. Ačkoliv žil v Japonsku, zůstal vždy Čechem a krátce po získání naší státní samostatnosti působil v Tokiu jako první - neplacený - obchodní atašé československého vyslanectví. Jeho tvůrčí práci a záměry přerušila náhlá smrt. Zemřel 26. prosince 1925 v Praze, pochován byl v Náchodě. Životopis vyhotovil Bohumír Kotora, kterému děkujeme za úvodní slovo.

Historie lázeňství na Podřipsku začíná již v 18. století. Tehdy, přesně v roce 1790 se vydal ředitel panských majetků rodu Kinských ve Zlonicích František Pavikovský na inspekční cestu do Mšeného- lázní. Pro vleklou žaludeční nevolnost se napil z místního pramene a tak se mu ulevilo, že se rozhodl založit na tomto místě lázně. Oldřich Kinský neměl sám odvahu k budování lázní, ale souhlasil s půjčkou jejich vybudování. Tuto půjčku František Pavikovský využil a v roce 1796 lázně otevřel veřejnosti. Na začátku 20. století se nový majitel lázní rodina Tomanova zasloužila o nový rozkvět lázní. Většinou z této doby pochází sedm pavilonů dnešních lázní. Nejslavnější z nich je Pavilon Dvorana, který je skutečným secesním skvostem a lázně jsou na tuto budovu patřičně hrdé.

Dnes je pavilon využíván jako jídelna lázeňských hostů, veřejnost zde ale může uhasit žízeň v pivnici nebo poobědvat ve stylové restauraci. Budova pochází z roku 1905 a je jednou z nemnoha českých prací Jana Letzela.

Dalšími pavilony jsou centrální budova Říp s recepcí a balneo provozem, dále Praděd, Vítkov, Slovanka, Kyselka, Blaník. Léčivé prameny bohaté minerály jsou již vyschlé, lázně se soustřeďují na léčbu nemocí pohybového ústrojí a používají k tomu spíše bylinné, uhličité, jodové či rašelinové koupele. Neméně důležitou součástí léčby jsou vycházky do malebného okolí lázeňských budov. Už po vystoupání několika desítek schodů za lázeňským domem Praděd se ocitáme uprostřed lesa. Mezi stromy vidíme torso nedokončeného kostela z roku 1801. Hned vedle zříceniny projížděly ještě před několika lety vlaky podřipské lokálky. Lokálka byla zrušena a dosud ponechané koleje tak symbolicky doplňují torzo nedokončeného kostela. Pokud sejdeme po schodech zpět k pavilonům, projdeme kolem Dvorany po zpevněných cestách až k pramenu, který vyvěrá hned u cesty a podle pověsti se jedná o pramen lásky. Pověst garantuje zamilovanost do 1 roku po požití jeho pramenité vody. Do okolí vybíhá mnoho cest, mezi nimiž nechybí ani zelená značka KČT směrem k Brníkovu.

Do nové doby vstoupily lázně jako akciová společnost.

1. Portikus (lat. přístřešek, od portus, přístav) je otevřená sloupová hala, předložená hlavnímu vstupu do budovy. Na rozdíl od arkád však u portiku mezi sloupy nejsou klenby, nýbrž rovné kladí (architráv)… takto odborně popisuje vstup do pavilonu Dvorana internetová encyklopedie Wikipedie.